Německo je obětováno pro dobro Evropy

Často se hovoří o tom, že Německo je sobecké a že je zodpovědné za pomalý růst celé měnové unie. Není ale spíše pravdou, že Německo je obětováno pro to, aby v jiných zemích eurozóny došlo k oživení? Jinak řečeno, není jeho ekonomika oslabována proto, aby jinde hospodářství sílilo? Podle našeho názoru na tomto pohledu něco je. Dochází například k oslabování eura, které je ale pro Německo celkově negativní. Jeho exporty mají totiž malou cenovou senzitivitu. Zároveň má tato země velký objem dovozů ze zemí mimo eurozónu. Tyto dovozy navíc nemají žádný relevantní domácí substitut.

V Německu také rostou reálné mzdy tempem převyšujícím růst produktivity. Výsledkem je snižující se ziskovost firem, která může vysvětlit klesající investice. Právě rychlý růst domácích mezd je v Německu vnímán jako pomoc ve stimulaci celkové poptávky v eurozóně. K tomu se přidávají velmi nízké sazby. I ty v případě Německa působí negativně, protože jde o věřitelskou zemi, která kvůli stárnoucí populaci akumuluje finanční aktiva.

Navzdory všem výčitkám tedy Němci ve skutečnosti zaujali postoj kooperace a smířili se s popsaným vývojem. Zdá se, že jde o počátek větší míry solidarity mezi zeměmi eurozóny. Ale také lze ve světle uvedených faktů rozumět tomu, že stále více Němců sdílí negativní postoj ke společné evropské měně. Jak bylo uvedeno, jedním z klíčových nástrojů německé podpory agregátní poptávky v celé eurozóně je růst reálných mezd. Ten je v následujícím grafu porovnán s vývojem produktivity – do roku 2008 byl růst produktivity soustavně vyšší než růst mezd, po roce 2011 už je situace většinou obrácená. Němci tedy své mzdy nechávají růst rychleji, než o kolik se zvyšuje produktivita, což má negativní dopad na ziskovost firem a jejich investice do výrobních kapacit.



Zdroj: Natixis