Další ze série článků týkajících se obchodování nejen na forexovém trhu, které pravidelně zveřejňujeme na našich stránkách, se dnes týká tzv. ředění pozic. Tato obchodní strategie může obchodníkovi zachránit dílčí špatné rozhodnutí, avšak může také akcelerovat ztráty, kterými daný instrument prochází a na kterých obchodník (bohužel) participuje.
Označení „ředění“ pozic vešlo ve známost jako pojmenování pro situaci, kdy obchodník navyšuje svoji pozici na trhu za jinou tržní cenu, než za kterou byl uskutečněn předchozí obchod. Tím dochází k úpravě průměrné ceny, která figuruje v investorově portfoliu. Pokud například investor nakoupí určité množství kontraktů indexu SPX500 za cenu 2020 bodů a cena se následně nevyvíjí v jeho prospěch, může provést nákup další pozice například za rovné 2000 bodů. Stěžejním bodem je poté fakt kolik kontraktů je nutné nakoupit, aby vůbec k signifikantní změně průměrné ceny došlo. Vše pomůže snadno ilustrovat příklad:
Pokud investor v během prvního nákupu uskuteční obchod v objemu 10ti kontraktů za 2020 bodů, při ceně 2000 mu stačí uskutečnit nákup ve stejné výši, aby se cena dostala na polovinu rozdílu v cenách, tedy na 2010 bodů. Tento krok má poté dvě implikace – za a) obchodníkovi stačí následný růst pouze 10 bodů, aby byla jeho celková pozice v zisku (namísto původních 20 bodů), zároveň ale za b) obchodník má najednou otevřenou pozici o 100 % větší, každý pohyb v ceně (zejména ten dolů) stojí obchodníka 2x tolik finančních prostředků, než dosud. Graficky poté situace vypadá následovně:
Co z výše uvedeného plyne?
- Pro obchodníka je velmi důležité rozhodování o velikosti původní pozice. Pokud bude už počáteční pozice ve velikosti 20 kontraktů, zprůměrování ceny na polovinu si vyžádá dalších 20 kontraktů. Celková pozice o velikosti 40 kontraktů však již znamená čtyřnásobný „multiplikátor“ v pohybu ceny. Jinými slovy – s dalšími kontrakty se zvyšuje celková expozice na daném instrumentu.
- Neméně důležité je rozhodování o okamžiku, kdy (a jestli vůbec) danou pozici naředit. Otevření další pozice ve stejném směru by mělo probíhat jen na základě silného přesvědčení obchodníka o následném směru, ne pouze z touhy zachránit ztrátovou pozici ziskem.
Je stěžejní si uvědomit, že pokud bude původní pozice otevřena ve velkém objemu, ředící pozice musí být v objemu minimálně totožném, aby se cena zprůměrovala alespoň na polovině cesty. Otevření další pozice v polovičním objemu by vzhledem k vážení cen počtem kusů (kontraktů, lotů atd.) nemělo smysl. Níže je totožném grafu znázorněna situace, kdy by byla původní pozice otevřena ve výši 20 kontraktů, avšak ředící pozice pouze v objemu polovičním. Je zřetelné, že průměrná cena se neposunula o požadovanou vzdálenost.
Proto existují strategie či obecné postupy, které popisují schémata velikosti původních a ředících pozic. Jedním z těchto schémat je například 1-1-2. Toto základní schéma říká, že první pozice je otevřena ve výši například jednoho lotu, druhá, ředící pozice, je taktéž v objemu jednoho lotu. Tato operace zprůměruje cenu na polovinu. Pokud ani toto nestačí a obchodník je rozhodnutý svoji cenu při dalším poklesu dále zprůměrovat, stále mu postačí otevřít „pouze“ dva loty, což dostane cenu opět na polovinu. Agresivnější strategie poté může počítat například se schématem 1-2-3, avšak velmi rizikoví obchodníci spoléhají dokonce na systém 1-3-5.
Ředění pozic je dobrým sluhou, avšak špatným pánem. Pokud obchodník odhadne správně, že se v primárním trendu jedná o pouze o korekci, záchrana špatně načasovaného vstupu do pozice naředěním pozice může být velmi efektivní. Pokud se však jedná o dlouhodobou korekci či o kompletní změnu primárního trendu, ředění může snadno obchodní účet vymazat. V dalším díle se tak podíváme na modelové situace a konkrétní obchody, kdy bylo zprůměrování pořizovací ceny velmi účinné, ale také na obchody, kdy by ředění vedlo k další ztrátě.