Obvykle se předpokládá, že ekonomická situace v Německu je dobrá a že výše výrobních nákladů na ni nemá negativní dopad. Příčinou má být vysoká sofistikovanost německého výrobního sektoru, která se váže na vysoké výdaje na inovace. Je ale tento široce rozšířený názor opodstatněný? V posledních letech totiž došlo k poklesu německé konkurenceschopnosti a ziskovosti korporátního sektoru. Příčinou je rychlý růst mezd spojený se stagnací produktivity.
První graf porovnává vývoj jednotkových nákladů práce (ULC) v Německu, Francii, Španělsku a Itálii. V posledních dvou jmenovaných zemích došlo po roce 1998 k prudkému růstu ULC, ovšem z nízké báze. Docházelo tak k pouhému přibližování jejich nákladů k úrovni nákladů v Německu a Francii. Německé ULC pak začaly růst v roce 2011 a v současné úrovni leží ve srovnání se zbylými třemi zeměmi nejvýše.
Nyní se zdá, že elasticita německých exportů roste – poptávka je citlivější na cenu německého vývozu. Objevuje se tak řada otázek: Je možné, že by popsané změny neměly dopad na německé vývozy, průmyslovou výrobu, korporátní investice a dlouhodobý růst? Je posun směrem k domácí poptávce, ke kterému nyní dochází, udržitelný? Je už dnes možné vnímat známky zhoršení ekonomické situace v Německu?
Podle našeho názoru jsou určité obavy z dlouhodobějšího vývoje v německé ekonomice skutečně namístě. Příčinou jsou zejména slabé korporátní investice, které budou držet tempo růstu produktivity i nadále nízko. To se nakonec projeví slabším růstem mezd a exportů, i když v současné době ještě takový dopad patrný není. Dnes jsou ekonomické indikátory pozitivní, s výjimkou těch, které se týkají zmíněných investic. Následující grafy potvrzují, že současná situace v německé ekonomice vypadá dobře – v prvním vidíme vývoj PMI ve výrobním sektoru a ve službách, ve druhém IFO a ZEW:
Zdroj: Natixis