Americké technologické společnosti jsou pod bezprecedentní palbou regulatorních orgánů Evropské unie. Evropská komise obvinila , že v EU zneužívá svého téměř monopolního postavení v oblasti internetového vyhledávání k prosazování svých prodejních služeb. Zahájila také prověrku mobilního operačního systému Android od Googlu. V rámci čerstvě ohlášené „Strategie jednotného digitálního trhu“ Komise vyzývá ke komplexnímu prošetření úlohy (převážně amerických) internetových platforem, jako jsou sociální sítě a obchody s aplikacemi.
Sporné praktiky společností z kterékoli země by se měly řešit férovým, nestranným způsobem. To se tady ale nezdá pravděpodobné. Stěžejním motorem regulatorního výpadu EU není obava o blaho obyčejných Evropanů, nýbrž lobbistická moc německých ochranářských podniků a jejich korporativistických zastánců ve vládě.
Německá vláda se pyšní, jak je její země „globálně konkurenceschopná,“ a tamní představitelé poučují své kolegy v EU o nutnosti napodobit jejich údajný reformní zápal. Avšak přestože země zůstává světovou vývozní jedničkou v odvětvích jako automobilový průmysl, v říši internetu je jen do počtu. Neexistuje žádná německá obdoba Googlu ani . Sešněrováni doma byrokracií a kulturou odmítající riziko, nejúspěšnější němečtí internetoví podnikatelé žijí v Silicon Valley. Zatímco společnosti se sídlem v USA dobývají oblaka, Německo vězí v bažině.
Německé digitální startupy svazují přehnaná regulace a nízké investice, a tak politickou agendu určují analogoví dinosauři. Tradiční mediální společnosti nelibě nesou závislost na Googlu jako zdroji provozu na jejich webech a jeho schopnost prodávat reklamu na základě výňatků z jejich obsahu. Částečně státní nemůže vystát, že mu neplynou další výnosy, když lidé využívají jeho síť k volání přes Skype, posílání zpráv přes WhatsApp a sledování videí na či YouTube. Největší cestovní kancelář a zájezdová agentura se cítí ohrožena webem . Maloobchodní prodejci mají strach ze stále rostoucího impéria .
Německo bylo první zemí EU, která zavedla celostátní zákaz Uber, z podnětu taxikářů vystrašených konkurencí. Mocná německá průmyslová lobby je zase na trní, že by jí americké technologické firmy mohly ujídat ze zpracovatelské tabule. Vystihl to Günther Oettinger, (německý) digitální komisař EU: „Pokud si nedáme pozor, mohli bychom investovat do výroby úžasných aut, ale vydělávali by ti, kdo k takovým autům budou prodávat nové služby.“ Zatímco Oettingerova předchůdkyně Neelie Kroes prosazovala potenciál převratných technologií, které by prospěly spotřebitelům a posílily hospodářský růst, Oettinger při prosazování zájmů německého byznysu jedná bezostyšně korporativisticky.
Americké konkurence se neobávají jen německé společnosti, ale jejich vliv v Evropské komisi je rozhodující. Německo skutečně nikdy nebylo v EU mocnější. Dluhová krize, která rozptýlila pozornost Francie a odcizila Británii, vymrštila Německo, největšího věřitele eurozóny, na kapitánský můstek Evropy.
Předseda Evropské komise Jean-Claude Juncker za své postavení vděčí Evropské lidové straně, středopravému politickému uskupení, které střídavě získává většinu v Evropském parlamentu a jemuž vévodí Křesťanskodemokratická unie německé kancléřky Angely Merkelové. Juncker je také zavázán mediální skupině Axel Springer, vydavateli nejprodávanějšího německého bulvárního listu Bild, který jej loni v létě významně podpořil, když Merkelová zaváhala. Aby se zájmy země zohledňovaly napříč Komisí, konečně hlídá německý vedoucí Junckerovy kanceláře Martin Selmayr.
Loni Německo vyvinulo tlak na Joaquína Almuniu, tehdejšího komisaře pro hospodářskou soutěž, aby neurovnával antimonopolní spor s Googlem a dal své nástupkyni Margrethe Vestager možnost se mu dále věnovat. Ostatně prověřování internetových platforem probíhá na žádost německého ministra hospodářství Sigmara Gabriela. Výsledek je přitom zřejmě předurčený; v uniklém písemném stanovisku Oettinger navrhuje nový mocný regulační orgán EU, který by online platformám přitáhl otěže. Nedávno hovořil o nutnosti „nahradit dnešní webové vyhledávače, operační systémy a sociální sítě“.
K používání Googlu jako vyhledávače Evropany nikdo nenutí; ke konkurenci se dostanou jedním kliknutím. Při nakupování jej Evropané čím dál častěji obcházejí a vyhledávají přímo na Amazonu či , popřípadě přicházejí z . tudíž toto prudce se vyvíjející prostředí stěží řídí, natož monopolně ovládá. Zákazníci netrpí. Avšak zatímco americký zákon na ochranu hospodářské soutěže se správně zaměřuje na to, zda nejsou poškozováni spotřebitelé, antimonopolní orgány EU také zkoumají, zda netratí konkurenční firmy – včetně staromódních prodejních portálů jako Ladenzeile.de, jejž vlastní Axel Springer.
Vytvořit jednotný digitální trh dává smysl. Zatímco každý nový americký internetový podnik těží z obrovského domácího trhu, jejich evropské protějšky jsou domácími regulačními orgány omezovány na menší lokální trhy.
Návrhy Evropské komise se bohužel nezaměřují na snahu zajistit, aby Italové mohli nakupovat z britských webů, ani na to, aby se mladým španělským firmám otevřel trh s 500 miliony Evropanů. Hlavním cílem je podle všeho potlačit americké digitální platformy. Jak v dopise Komisi loni v listopadu uvedl Gabriel: „EU má atraktivní jednotný trh a významné politické prostředky k jeho utváření; EU musí tyto faktory vnést do hry, aby se prosadila proti ostatním stranám zúčastněným na globální úrovni.“
Namísto intrik, jejichž smyslem je sešněrovat americké soupeře, zadusit inovace a upřít Evropanům plný prospěch internetu, by Německo mělo postupovat v souladu s tím, co samo káže, a uskutečnit reformy, které potřebuje, aby pozvedlo svou výkonnost. Mělo by usnadnit zakládání a rozšiřování internetových podniků. Mělo by posílit investice do širokopásmové infrastruktury a digitálních technologií. A svou vahou by nemělo prosazovat pokoutní průmyslovou politiku upřednostňující německé digitální propadáky, nýbrž rozvoj skutečného jednotného digitálního trhu EU, který prospěje spotřebitelům a mladým firmám dá možnost uspět.
Philippe Legrain hostuje v Evropském institutu při London School of Economics a dříve působil jako ekonomický poradce předsedy Evropské komise.
Copyright: Project Syndicate, 2015.
www.project-syndicate.org