V březnu šéf koncernu Fiat Sergio Marchionne vyzval v emailové korespondenci svého protějška v Mary Barru ke spojení. Podle interních zdrojů měl v komunikaci vysvětlovat výhody plynoucí z nákladové úspory a výrazného posílení tržní pozice. Především pak na klíčovém americkém trhu, kde výrobci kombinovaně drží 30 % tržního podílu (co do prodejů vozů). Dostalo se mu ovšem zamítavého postoje.
Pro jednoho by sága byla u konce, ne však pro Marchionneho. Ten se rozhodl, že vizi posílení pozice koncernu dotáhne do konce. Usilovně proto začal vyhledávat možné alternativní partnery i mimo automobilový průmysl. Mezi ně má patřit mimo jiné například či . Nabízí se tak logická otázka, mohl by někdo mít reálný zájem?
Fiat představuje zajímavě diverzifikovanou společnost. Operuje poměrně úspěšně totiž v Evropě (tržní podíl zde dosahuje zhruba 6 %), ale především v USA (13 %). Výhodou je i struktura vozového parku, kde 50 % flotily tvoří trucky značek Jepp a Ram společně s „prémiovými“ vozidly Ferrari, Maserati či Alfa Romeo. Právě slušná pozice na americkém trhu v kombinaci s maržově-příhodným portfoliem by mohla být tahákem pro německý . Ten se dlouhodobě netají obdivem ke značce Alfa Romeo. Volskwagen navíc disponuje solidní hotovostní/dluhovou pozicí (cash+ekvivalenty tvoří přes 30 mld. EUR/čistý dluh dosahuje -18 mld. EUR). Jinými slovy tak má v prostředí nízkých úrokových sazeb dostatek prostoru k financování dealu (tržní valuace Fiat aktuálně dosahuje 18,7 mld. EUR) skrze cizí zdroje, aniž by příliš napnul svůj dluhový profil. Dluhem financovaný odkup by zároveň podpořil valuaci skrze efekt nižších vážených nákladů kapitálu (diskontují budoucí cash flow). Německý výrobce by pak skrze Fiat získal taktéž silnou expozici na americký trh, na kterém přes veškeré úsilí dlouhodobě strádá (podíl dosahuje pouhých 3 %). Ostatně už o italsko-americký koncern jednou akviziční zájem projevil.
Zajímavou variantou by byl i vstup vybrané společností ze Sillicon Valley. Pro s doslova mamutí hotovostí na knihách by nákup Fiat mohl být vstupenkou do světa automobilů, o kterém se již delší dobu spekuluje. Rychle by tak mohl vyřešit otázku potřebných technologií nezbytných k sériové výrobě. Další možný zájemce se již v automobilovém prostředí nějaký čas pohybuje (připomeňme samořídící vozidla), taktéž disponuje silnou hotovostní pozicí a bez potíží by se vypořádal s dluhovými závazky Fiat (průmyslový dluh na konci prvního čtvrtletí činil 8,6 mld. EUR).
Eventuálním zájemcem by však mohla být i společnost s „horším“ hotovostním/dluhovým profilem. V případě, že by měla dostatek síly k refinancování dluhopisů vydaných v minulosti Chryslerem, by získala oprávnění k využití hotovosti americké divize. Vyšší zadlužení (růst čistého dluhu) plynoucí z financování obchodu (úbytek hotovosti/navýšení dluhu) by tak mohl zájemce následně kompenzovat skrze extra hotovost.