Syriza oficiálně tvrdí, že chce, aby Řecko v eurozóně zůstalo. Síla jejího přesvědčení je ale evidentně diktována okolnostmi. Nemá smysl, aby se země snažila o setrvání v unii, když jí to zajistí pouze roky stagnace a možná další bolest ve formě „strukturálních reforem“, které jsou na Řecko uvalovány z ideologických důvodů. Otázkou pak je, v jaké chvíli by se mínění posunulo směrem k pozitivnímu názoru na odchod z eurozóny. Fascinující analýzu na toto téma provedla Oxford Economics a její závěry ukazují, že bychom skutečně neměli podceňovat možnost, že by řecká vláda dobrovolně zvolila odchod z měnové unie.
V běžných průzkumech veřejného mínění prováděných mezi řeckou veřejností jsou obvykle kladeny hodně obecné otázky. Zdá se však, že ve skutečnosti je na straně Řeků jen velmi malá ochota dělat další ústupky kvůli tomu, aby mohli zůstat v měnové unii. V průzkumu z desátého května odpovědělo 58 % příznivců Syrizy, že pokud by měla pokračovat politika fiskálního utahování, upřednostňovali by namísto toho návrat k drachmě.
Z průzkumu také vyplývá, že 66 % tázaných se domnívá, že vláda by měla při dalších jednáních učinit kompromis. Ale ten samý průzkum ukazuje, že 55 % tázaných nechce, aby se tyto ústupky týkaly i tak potřebné reformy penzijního systému, přestože ten je v podstatě na mizině. Obecné otázky týkající se toho, zda dál používat euro, či přejít k vlastní měně, jsou tak problematické. Ukazuje se například, že existuje ochota ke kompromisům, ale ne ke kapitulaci. Onen příklad s penzijní reformou pak musí být pro většinu lidí z jiných zemí nepochopitelný, protože v Řecku leží věk odchodu do důchodu níž než ve většině dalších evropských zemí.
Oxford Economics tvrdí, že náklady odchodu z unie by pravděpodobně byly vysoké, ale mohly by být už brzy vyváženy přínosy, které by tento krok nesl. To může být překvapivé třeba s ohledem na to, že jednotkové náklady práce leží už nyní v Řecku níže než v Německu – viz následující graf:
Navíc není jasné, jaké výhody propad těchto nákladů přinesl, protože žádný exportní zázrak se v Řecku nekoná. Paul Krugman už v roce 2010 tvrdil, že by bylo lepší nahradit snižování mezd měnovou devalvací, touto cestou se ale Řecko nevydalo. Nyní Krugman říká, že s ohledem na již podstoupené bolestivé změny je těžké najít důvod pro odchod z eurozóny. Předpokladem ale je, že „Řecko bude schopno vyjednat rozumný kompromis“. Jak bylo zmíněno, Oxford Economics je naopak toho názoru, že pro Řecko by i nyní byla devalvace přínosná. Poukazuje například na to, že domácnosti drží velký objem zahraničních aktiv a odchod z eurozóny by znamenal růst jejich bohatství. Podle odhadů by 30 % devalvace vedlo k růstu jejich bohatství odpovídajícímu 6 % HDP.
Zdroj: FTAlphaville