Některé události, které probíhají v posledních dnech tiskem, působí jako déja-vu. Řecko (ne)bojuje o záchranný program. Bush a Clinton kandidují na prezidenta USA… Jako bychom již o těchto událostech slyšeli, jakoby snad nikdy nebrali konce nebo opravdových změn. Svět centrálního bankovnictví si však změn užívá dostatek.
Poté, co banky investory od finanční krize chlácholily nízkými úrokovými sazbami, nákupy dluhopisů a dalšími intervencemi s cílem podpory slabých ekonomik, vystupují tvůrci měnových politik pomalu různými způsoby z trhů ven. Investoři tak pozorují obnovené záchvaty volatility, které tolik poznamenaly dění na trzích v posledních týdnech.
Letošní rok 2015 bude ve znamení hlavních centrálních bank, které dosáhnou inflexního bodu, co se týče vůle ke zkreslování a manipulaci trhů. Motorem nedávné volatility by mohlo být z makroekonomického hlediska právě postupné stahování podpory trhů ze strany centrálních bank. Za změnou jejich postoje stojí podezření z rizika zkreslení trhů a jejich přehnané závislosti na udávání směru tvůrci politik. A to je přesně to, na co si trhy potřebují odvyknout a to i za cenu kolísavějšího obchodování.
Švýcarsko, Japonsko, EU i Fed a finanční stabilita
Letošní rok začal lednovým otřesem na trzích, o který se postarala Švýcarská národní banka, která se jako první centrální banka odhodlala k zásadní změně politiky. Radikální ukončení intervencí, které po tři roky držely švýcarský frank na úrovni 1,20 za euro, bylo také odstrašujícím příkladem pro jiné kurzově intervenující centrální banky včetně ČNB. Švýcarská měna se nyní obchoduje okolo 1,05 franků za euro.
Velký rozruch vyvolalo prohlášení prezidenta Evropské centrální banky Maria Draghiho, že by si trhy prostě měly na vyšší volatilitu zvykat. Draghi zároveň varoval, že nízké úrokové sazby mohou zvýšit riziko finanční stability. To vše v reakci na výprodej dluhopisů poté, co poslal nejprve výnosy dluhopisů dolů a často i do negativního pásma programem kvantitativného uvolňování v hodnotě 1,1 bilionu eur. V pondělí průměrný výnos dluhopisů v euro regionu vystoupal podle indexů Merrill Lynch na 1,08 procenta, to je více než dvojnásobek rekordně nízké hodnoty 0,425 procenta před pouhými třemi měsíci.
Guvernér Japonské centrální banky Haruhiko Kurody minulý týden komentoval oslabení jenu na nejnižší úroveň za posledních 13 let, kterému pomohl ekonomický stimulus právě centrální banky těmito slovy „není pravděpodobné, že by japonská měna nadále oslabovala v reálně efektivních otáčkách“. Včera uvedl, že neměl rozhodně v úmyslu tímto komentářem ovlivňovat měnový kurz, nicméně oproti minulému týdnu si japonský jen vede lépe.
Konečně dnes je na tahu americká centrální banka. Trhy s napětím očekávají konec zasedání Fedu ve Washingtonu následovaný tiskovou konferenci s jeho šéfkou Janet Yellen. Ta se snaží prorazit americké centrální bance cestu k prvnímu zvyšován úrokových sazeb od roku 2006 a to potenciálně již toto září. Šéfka Fedu vyslala investorům poplašný signál, když přestala s ujišťováním, že sazby zůstanou nízko a dodala, že jak akcie, tak dluhopisy jsou velmi štědře oceněny. Stejně jako prezident ECB Draghi varovala i Yellen ohledně tématu finanční stability. Nezvyšování sazeb koneckonců také nese svá rizika.
Ne všichni se však obávají, že centrální banky se k trhům obrací zády. A to i přesto, že varovaly před až 70 procentním rizikem bubliny na akciových trzích. Analytici se domnívají, že politiky centrálních bank zůstanou nicméně i nadále abnormálně uvolněné. Centrální banky v Japonsku a EU neustále nakupují dluhopisy. Banky v Jižní Korey a na Novém Zélandu osekaly sazby i přes obavy z růstu cen aktiv. Fed dává jasné signály, že až ke zvýšení výpůjčních nákladů dojde, stane se tak postupně. I tak by měli brát investoři v potaz varování guvernéra Britské centrální banky Marka Carneyho z minulého týdne a to obzvláště pokud sází na to, že jim centrální banky vždy přispěchají na pomoc a zachrání je.
I Carney upozorňuje na vysoké riziko finanční stability. „Možné nepředvídatelné změny tržní likvidity jsou jasným rizikem pro finanční stabilitu a to zejména pokud někteří účastníci trhů berou likviditu jako samozřejmost a hromadně se hrnou do obchodů v očekávání jednání ze strany centrálních bank.“
Zdroj: BBG