Ekonomové vždy chápali, že dlouhodobý růst produktivity je tím hlavním faktorem, který určuje životní standard celé populace. V poslední době dochází k významnému snížení odhadů růstu produktivity a pokud by šlo o dlouhodobý trend, na příjmech na hlavu by se to bezpochyby významně projevilo. Dopad technologického pokroku na růst je ale obecně velkou neznámou. V ekonomii dokonce možná tou největší.
Výborným příkladem je nedávná výměna názorů, která proběhla v rámci FT Business of Luxury Summit mezi Johannem Rupertem a Martinem Wolfem. Rupert se domnívá, že jsme svědky obrovského technologického pokroku a stroje podle něho nakonec nahradí lidi ve velké části naší ekonomické aktivity. Wolf s ním nesouhlasí, podle něho se už nebude opakovat technologický skok, kterého jsme dosáhli v devatenáctém a dvacátém století a růst produktivity zůstane utlumen. Období rychlého růstu podle něho skončilo někdy na počátku sedmdesátých let.
Podle mého názoru může Wolf podceňovat vliv, jaký má současný pokrok v oblasti komunikace. Například uvedení iPhonu na trhu znamenalo obrovské zvýšení spotřebitelského užitku, které ale není odraženo v ekonomických datech. Podobné produkty a služby a jejich celková hodnota nejsou odraženy v indexu spotřebitelských cen, protože ten sice měří jednotlivé položky zvlášť, ale celkový dodatečný užitek, který spotřebitel získává, zůstává skrytý. Lidé ve vyspělých zemích mají dnes také mnohem lepší přístup k informacím a brzy se to bude týkat i rozvíjejících se zemí.
Robert Lucas přišel v roce 2008 s analýzou, která tvrdí, že růst produktivity během posledních několika století odráží zejména neustálý tok nových myšlenek a nápadů. Podpora znalostí a přenosu informací je tak podle něj primárním faktorem, který určuje dlouhodobé tempo růstu. V současné době v této oblasti bezpochyby dochází k velkému pokroku. Někdy pak lze vliv technologického pokroku na růst produktivity měřit relativně jednoduše. Bylo tomu tak třeba v letech 1995–2003, kdy bylo jasné, že za zvýšením tempa růstu produktivity stojí zejména vyšší investice do IT. William Nordhaus ale poukazuje na problémy v měření vztahu mezi technologiemi a produktivitou příkladem s „cenou světla“:
Nordhaus uvádí, že kdyby před rokem 1800 existovaly indexy spotřebitelských cen, pak by se cena a přínos osvětlení pravděpodobně odvozovaly z ceny plynu či elektrické energie. Takový přístup by ale hrubě podhodnocoval skutečnou „cenu“ světla a osvětlení a jejich přínos pro ekonomický růst. Podobné jako s přínosem osvětlení to může být se skutečným přínosem lehčí dostupnosti a práce s informacemi. Vliv informačních technologií a chytrých telefonů může být dnes hrubě podhodnocován a skutečný růst produktivity může být mnohem vyšší, než se domníváme. Nordhaus v této souvislosti tvrdí, že dvě pětiny odhadů, které jsou používány v rámci kalkulace indexů spotřebitelských cen, jsou „k ničemu“. Odhaduje, že reálné příjmy a produktivita ve skutečnosti rostou o 0,5 – 1,4 procentního bodu rychleji, než ukazují oficiální data. A to by byl obrovský rozdíl.
Autorem je ekonom a investor Gavyn Davies.
Zdroj: FT