Spojené státy nevyhrávají své války, protože vítězství představuje v jejich válčení pouze sekundární cíl. Vítězství a prohry na ně ve válkách, které se jich přímo nedotýkají, nemají přímý dopad. Prohra neznamená, že dojde k invazi na domácí půdě či k ničení měst. Následuje seznam důvodů pro nikdy nekončící války:
Za prvé, války udržují velmi ziskové kontrakty dodavatelů, granty univerzit, které se zabývají strategiemi, či finance pro vývoj dalších zbraní. Kdo si během války dovolí zpochybňovat téměř jakýkoliv výdaj na „obranu Spojených států“?
Za druhé, pokračující konflikty odkládají nutnost učinit těžká rozhodnutí týkající se omezení výdajů na obranu. Týká se to například uzavírání nadbytečných vojenských základen, omezení nevyužívaných systémů a jiných zdrojů plýtvání.
Za třetí, začít s válkou je historicky populární způsob, jak mohou králové či prezidenti získat popularitu. Odkloní tím totiž pozornost od domácích problémů, které vyžadují účinná řešení. Například George W. Bush vyhrál volby s tím, že vyrovná veřejné rozpočty, provede reformu systému zdravotní péče, obnoví rozpadající se infrastrukturu, a podobně. Válka ale všechny tyto problémy odsunula do ústraní a tento prezident byl znovu zvolen poté, co deficity a dluhy ještě více vzrostly.
Za čtvrté, soukromí dodavatelé na dlouhotrvajících krizích vydělávají. Pokud panuje mír, jejich příjmy jsou na rozdíl od běžných vojáků nulové.
Za páté, z konfliktů těží celá komunita ve Washingtonu. Různí intelektuálové neustále hovoří v televizi, nové projekty a výzkum vytvářejí pracovní místa, vládní granty financují „výzkum nepřítele“. Ti, kteří nesouhlasí, jsou kritizováni za to, že straní nepříteli. Všichni ve Washingtonu se cítí být velmi důležití.
Za šesté, kabelové televize mají větší sledovanost a tudíž i větší příjmy. Namísto nudných zpráv se 24 hodin denně vysílají záběry z války.
Za sedmé, válka prospívá kariérám armádních činitelů. Dříve byl výcvik vojáků velmi unifikovaný s tím, že každý měl být schopen nahradit padlého vojáka. Důstojníci pak byli povyšováni na základě jejich zkušeností. Dnes je tu dlouhá řada důstojníků, kteří čekají na to, aby si mohli do svého životopisu přidat zkušenosti z válečného konfliktu. Ve válečné zóně pak nezůstávají ani rok, což nestačí ani na to, aby se s danou oblastí dobře seznámili. Čím delší konflikt je, tím více důstojníků má možnost získat „orazítkovaný lístek“.
Za osmé, Spojené státy si nemohou dovolit příliš mnoho válečných obětí a tak bombardují celá města a vesnice. Tím si vytvářejí neustále se obnovující nepřátele. Pokud by USA chtěly vítězit, musely by se smířit s mnohem větším počtem obětí. Namísto toho bojují dlouhé roky bez toho, aby se konflikt přiblížil svému konci.
Za deváté, jenom málo Američanů chce dlouhodobě studovat způsob života v jiných zemích, jejich náboženství, kmeny a zvyky. Britská říše hojně využívala chudé Skoty a Iry, kteří by doma nenašli práci. Spojené státy takovou možnost nemají.
Za desáté, americký Kongres si potrpí spíše na efekt než na skutečné vítězství. Kongresmani chtějí vypadat jako tvrdí státníci, kteří jsou populární u svých voličů. Kongres tak například pravděpodobně nikdy neschválí mírovou dohodu, která by byla přijatelná pro Írán a evropské spojence. Namísto toho je pravděpodobnější další válka.
Za jedenácté, válkám nahrává i vnitřní systém bezpečnosti. Do něj proudí stovky miliard dolarů, tudíž je potřeba neustálých hrozeb, aby tyto peníze tekly i nadále. Kdyby Spojené státy někdy skutečně vyhrály, řada dobře placených míst v FBI a v podobných institucích by byla zbytečná.
Za dvanácté, USA jsou velmi zranitelné ve své zahraniční propagandě. Různé národy požadují, aby zaútočily na jejich nepřátele. Například americký útok v Libyi byl založen na falešné informaci od jejich spojenců. Saúdská Arábie by byla ráda, aby Spojené státy zničily Írán, Turecko chce, aby zaútočily na Sýrii, Izrael by byl zase rád, aby zničily Irák.
Příliš mnoho Američanů těží z toho, že války nekončí. Spojené státy nejsou první říší, kterou tento problém tíží. V minulosti byly války omezeny svými náklady. Dnes si ale Spojené státy mohou půjčovat od zahraničních věřitelů. Pomysleme na to, jak by třeba Čína těžila z toho, kdyby se Spojené státy samy oslabily neustálým bojem s fanatiky a vytvořily si nepřátele v celém muslimském světě. Byli to američtí váleční jestřábi, kdo vytvořil ISIS a většinu chaosu na celém Blízkém východě.
Autorem je Jon Basil Utley.
Zdroj: The American Conservative