Historik Jonathan Spence jednou trefně poznamenal, že už od doby Marca Pola vnímá Západ Čínu stejným pohledem, jakým hledí sám na sebe. Čínské akcie si nyní prošly prudkou korekcí a i v této oblasti se projevuje to, co popsal Spence. Západ se obává bublin, nadměrných investic a příliš vysokého dluhu v Číně stejně, jako se jich obává v hlavních vyspělých ekonomikách. Čínská realita není ale ani zdaleka tak neradostná a právě akciový trh je toho důkazem. Ano, došlo na něm k prasknutí velké bubliny a je těžké odhadovat, kam se ceny nakonec dostanou. V důsledku tohoto vývoje si klademe úplně stejnou otázku jako v případě USA či Japonska: Projeví se tento kolaps i na celé reálné ekonomice?
Čína ale navzdory populárním mediálním tvrzením není dalším Japonskem či dokonce Řeckem. Odpověď na uvedenou otázku tak zní záporně. Vazba mezi trhem a reálnou ekonomikou spočívá v takzvaném efektu bohatství. Čínská ekonomika je ale jeho působení z velké části uchráněna, protože spotřeba domácností zde představuje pouze 36 % HDP. To je polovina ve srovnání s podílem spotřeby na HDP v USA. Spekulanti, kteří prováděli zapáčené obchody, propad akcií určitě pocítí. Ale celkový dopad na ekonomiku bude omezený. Čína také netrpí příliš vysokým dluhem domácností, tudíž jí nehrozí drtivá rozvahová recese, která postihla Spojené státy.
Co čínská investiční bublina projevující se například „městy duchů“? Co její nadbytečné kapacity ve výrobě oceli, cementu a v dalších oblastech? Z pohledu Západu jde o jasné známky nerovnováhy a nadcházejícího kolapsu. Ani to však není v případě Číny pravdou a důvody jsou dva. Za prvé, Čína prochází prudkou urbanizací. Od roku 2000 se její populace žijící ve městech zvyšuje asi o 20 milionů lidí ročně. To znamená, že Čína vytvoří každý rok 2,5 New Yorku. Pokud bude urbanizace tímto tempem stále pokračovat až do roku 2030, vysoké investice budou třeba i nadále.
Za druhé, musíme rozlišovat mezi zásobou a tokem. Podíl investic na HDP leží v Číně vysoko, ale hlavním důvodem je to, že kapitálová zásoba je nízká. Z velké části to odráží dědictví sedmdesátých let. Zásoba kapitálu na hlavu nyní dosahuje úrovně, která se nachází pod 15 % zásoby kapitálu na hlavu v USA či v Japonsku. Další rozvoj čínské ekonomiky bude do značné míry záviset právě na tom, jak se bude zvyšovat poměr kapitálu a práce a jeho růst vyžaduje vysoké investice i v následujících letech.
Má dluh, který nyní podle některých odhadů dosahuje 250 % HDP, vyvolávat obavy? Na první pohled by se zdálo, že jde o stejný problém, jakým trpí Japonsko a jaký musí nakonec vést ke kolapsu. Dluhopisový trh je ale v této zemi malý a akciový trh může jen těžko plnit funkci bezpečného zdroje kapitálu. To vše znamená, že většina financí má formu bankovních úvěrů. Peking si je vědom hrozby, která z této oblasti pramení, a snaží se snížit dluhovou zátěž místních vlád a státem vlastněných společností. Tato snaha je dokonce tím hlavním faktorem, který nyní ekonomiku brzdí. Pokračující relativně rychlý růst nominálního produktu by ale měl vést k tomu, že se poměr dluhu k HDP v následujících letech znatelně sníží. Čína prostě není dalším Japonskem či Řeckem.
Popsané oblasti mohou být zdrojem rizika, ale neodrážejí samotnou podstatu vývoje v čínské ekonomice. Tou je posun k novému růstovému modelu, který znamená posun ke službám a spotřebiteli. Čínská vláda se o něj snaží už pět let a jde o obrovský úkol. Pokrok je ale překvapivě rychlý a objevují se důkazy úspěchu. Prvním z nich je rozvoj sektoru služeb, který slouží jako základ vyšší spotřeby domácností. Dalším je rozvoj elektronických prodejů a služeb, který slouží nové generaci čínského spotřebitele. Za třetí, pokračuje rychlé tempo urbanizace a právě ta je jedním z hlavních faktorů, který vede k podpoře růstu spotřeby domácností. Pokud na Čínu hledíme stejným způsobem, jakým hledíme na vyspělé ekonomiky, rizika se jeví příliš velká a naopak nevnímáme existující příležitosti. Čínská ekonomika není ani zdaleka bez problémů, ale bude i nadále nabízet růst, kterému se ani zdaleka nevyrovná žádná z jiných významných ekonomik na světě.
Autorem je Stephen S. Roach z Yale University, který dříve působil v Asia.
Zdroj: Slate