Kdyby akciový trh oslabil ze svých maxim o 40 %, média by byla plná úvah o kolapsech a pohromách. O komoditách se ale téměř vůbec nemluví i přesto, že vešla do jednoho z největších medvědích trhů a běžných lidí se ceny komodit dotýkají velice úzce. Arabské jaro začalo kvůli vysokým cenám potravin v Severní Africe. Rostoucí ceny komodit působí na spotřebitele z vyspělých ekonomik jako zvýšení daní a naopak. V zemích, které naopak komodity vyvážejí, vede pokles cen k nižším příjmům, ztrátám pracovních míst a někdy i k měnovým krizím.
Klíčovou otázkou nyní je, zda pokles cen komodit zařadit do kategorie dobrých či špatných zpráv. Nevyhnutelně se tím dostaneme k čínské ekonomice. Její poptávka byla hlavním tahounem býčího trhu, tamní trh se ale mění. Investice do infrastruktury už nejsou tak vysoko a tudíž se zmenšuje i spotřeba oceli, mědi a dalších komodit. Čína se také více posouvá k modelu, v jehož rámci vyrábí zboží od samého počátku výrobní vertikály. To znamená, že už tolik nedováží z ostatních asijských zemí, a to vysvětluje jejich ekonomický útlum.
Pokles cen komodit můžeme vnímat jako důkaz funkčnosti globální ekonomiky. Rostoucí ceny prostě zvýšily nabídku, protože i dříve neziskové provozy se najednou dostaly do zisku. Stejně tak vedou k vyšší efektivity na straně spotřeby. Oba tyto faktory se nakonec projeví opětovným poklesem cen, poklesem produkčních kapacit a opakováním celého cyklu. Otevřít nové doly či prozkoumat nové vrty trvá dlouho a celý proces může zabrat více než deset let.
K uvedenému se ale přidávají i známky problémů v globální ekonomice a ceny komodit pravděpodobně odrážejí i je. PMI ve výrobním sektoru rozvíjejících se ekonomik se dostal pod hodnotu 50, a to naznačuje pokles produktu. Nezaměstnanost v rozvíjejících se ekonomikách vzrostla od počátku roku z 5,2 % na 5,7 %. MMF snížil letošní očekávaný růst globální ekonomiky z 3,5 % na 3,3 %. Jen částečně se naplnily naděje, že pokles cen ropy, ke kterému došlo v roce 2014, podpoří poptávku ve vyspělých zemích. Prodeje aut sice dosahují nejvyššího tempa za posledních deset let, ale maloobchodní tržby v červnu rostly jen o 1,4 %. Současné oživení začalo v roce 2009 a trvá tedy už hodně dlouho. Hlavní příčinou je agresivní monetární stimulace. Zatím však není jasné, zda se Fedu a Bank of England skutečně podaří začít se zvýšením sazeb, protože globální ekonomika vykazuje známky slabosti.
Příliš mnoho pozornosti je pak při diskusích o cenách komodit věnováno zlatu. Jde z hlediska průmyslu o jednu z nejméně důležitých komodit a každý, kdo se věnuje vývoji jeho ceny, ví, že racionální argumenty tu nehrají velkou roli. Milovníkům zlata nemá smysl vysvětlovat vývoj reálných sazeb či rovnováhu poptávky a nabídky na trhu. Podle nich musí zlato prostě růst, protože centrální banky ničí papírové peníze. Pokud neroste, je to jen kvůli tomu, že tyto centrální banky manipulují i s trhem zlata proto, aby maskovaly skutečnou výši inflace. Ve skutečnosti by centrální banky mohly vytvořit vysokou inflaci, kdyby se o to skutečně pokoušely. Určitá investice do zlata tudíž dává smysl, protože je pojištěním proti takové možnosti. Je ovšem jasné, že centrálním bankám se zvýšení inflace doposud absolutně nedaří. Právě ceny komodit jsou toho nejlepším důkazem. Pokud tedy nevěříme tomu, že i tyto trhy jsou zmanipulované.
Zdroj: Buttonwood, The Economist