Americký Federální rezervní systém je nejmocnější bankou světa a jeho nejmocnější složkou je Federální výbor pro otevřený trh (FOMC), skupina dvanácti mužů a žen, kteří se osmkrát ročně scházejí, aby definovali – v zásadě stanovením výše úrokových sazeb – měnovou politiku největší ekonomiky světa. Naposledy Fed zvýšil úrokové sazby v roce 2006, než ničivý dopad globální finanční krize na hospodářský růst přesvědčil tuto i další centrální banky, aby snížily sazby v podstatě na nulu a přikročily k takzvanému kvantitativnímu uvolňování (QE) ve snaze napumpovat peníze do rozvinutých ekonomik.
Letos poprvé od roku 2007 ovšem všechny rozvinuté ekonomiky světa rostou – včetně americké. To znamená, že FOMC se v obavách z nafouknutí bubliny aktiv v některém okamžiku rozhodne, že se americké úrokové sazby musí zvýšit. To může (nebo nemusí, záleží na načasování) být pro americkou ekonomiku dobré, ale co to bude znamenat pro zbytek světa?
Náš výzkum ukazuje, proč bude svět – a zejména rozvíjející se země – nervózně čekat na rozhodnutí. Když Fed v polovině roku 2013 oznámil, že bude postupně omezovat svá nekonvenční měnová opatření (například rozsáhlé nákupy cenných papírů krytých hypotékami), rozvíjející se trhy zaznamenaly značný odliv kapitálu. Když Fed jinými slovy třeba jen naznačí zpřísnění měnové politiky, ostatní země trpí. Podle toho, jak hodně se FOMC na svém budoucím zasedání rozhodne měnovou politiku zpřísnit, předpovídáme záporný střednědobý dopad tohoto zpřísnění na světový HDP, a to nejen na rozvíjející se trhy, ale i na průmyslové ekonomiky.
Od chvíle, co Fed začal utlumovat svůj program QE, se ustavičně spekuluje o tom, kdy přesně skončí jeho smířlivá měnová politika. Účastníci trhu, ať už jde o věřitele či dlužníky, vědí, že „snadné peníze“ mají exspirační datum. Vidí, že po třech velkých programech nákupu aktiv se účetní bilance Fedu od roku 2007 více než zečtyřnásobila a v únoru 2015 dosáhla celkové hodnoty přibližně 4,5 bilionu dolarů.
Při hodnocení, co FOMC zamýšlí udělat, je důležité mít na paměti, že mandátem Fedu je prosazovat americké národní ekonomické cíle. To znamená, že musí brát v úvahu nejen žádoucí míru inflace (cílem je dvouprocentní roční tempo), ale i stav trhu práce – a jeho úsudek má globální dopady.
Proto vedly zmínky Fedu o postupném odchodu od nekonvenční měnové politiky v polovině roku 2013 k takzvanému „záchvatu z utlumování“ na straně investorů a vyvolaly zvýšení globální volatility a posun v náladě trhu v neprospěch rozvíjejících se ekonomik. Otázka dnes zní, zda budoucí změny v rozhodnutí FOMC o sazbě „federal funds rate“ (úrokové sazbě, za kterou si banky navzájem půjčují okamžité peníze uložené přes noc u Fedu) budou mít podobný nebo ještě horší efekt.
Aby se zmenšila propast mezi tím, co od ekonomiky očekává Fed, a očekáváním veřejnosti, publikuje Fed názor každého člena FOMC na rozmezí úrokových sazeb, které by se mělo v příštích několika letech očekávat. Člen s pozitivním hodnocením růstových vyhlídek americké ekonomiky bude očekávat zvýšení sazby federal funds rate; pesimista bude očekávat, že tato sazba zůstane delší období blízká nule.
Na základě informací zveřejněných v březnu Fedem jsme vytvořili dva scénáře: „start“ je založený na maximálních projektovaných úrokových sazbách, zatímco „odložený start“ vychází z minimálních sazeb. Abychom viděli dopad na HDP, spotřebitelské ceny, devizové kurzy a úrokové sazby mimo Spojené státy, aplikujeme zmíněné scénáře celkem na 36 rozvíjejících se a rozvinutých ekonomik, které dohromady představují 90% globálního hospodářského výkonu.
Předpokládáme-li odstupňované zvyšování sazby federal funds rate na 4% do roku 2017, pak se domníváme, že ve všech regionech s výjimkou Latinské Ameriky dojde v roce 2016 ke zpomalení hospodářského růstu, který v následujícím roce zvolní ještě výrazněji. Kumulativní ztráta je v tomto scénáři „startu“ zhruba desetkrát vyšší než případná ztráta hospodářského výkonu v alternativním scénáři „odloženého startu“, v němž by v příštích dvou letech nastaly jen minimální změny sazeb.
Náš výzkum ukazuje, že jakékoliv měnové zpřísnění na straně Fedu bude mít dopad na zbytek světa, avšak v různé míře. Ty rozvíjející se trhy, které těžce zasáhla epizoda „záchvatu z utlumování“ – například Brazílie, Indonésie a Turecko –, zajisté utrpí. Největší negativní dopad však pocítí státy jako Kanada a Mexiko, které mají úzké obchodní vazby na americkou ekonomiku, případně země jako Německo, Japonsko či Singapur, jež jsou silně integrované do globální ekonomiky.
Jinými slovy lze říci, že jakmile se americká měnová politika konečně vrátí do „normálu“, budou sice rozvíjející se trhy v důsledku své závislosti na přílivu kapitálu v ohrožení, avšak o rozvinutých ekonomikách bude platit totéž.
Martin Feldkircher je hlavním ekonomem v oddělení zahraničního výzkumu Rakouské národní banky. Florian Huber je ekonomem v oddělení zahraničního výzkumu Rakouské národní banky. Isabella Moderová je ekonomkou v oddělení zahraničního výzkumu Rakouské národní banky.
Copyright: Project Syndicate, 2015.
www.project-syndicate.org