Příjmová nerovnost se dostala na znepokojivě vysoké úrovně, příjmy spojené s kapitálem tvoří neustále rostoucí podíl na celkových příjmech. O tomto tématu píše Thomas Piketty ve své knize „Kapitál ve 21. století“. O kapitalistech přitom většinou smýšlíme tak, jak je definoval Karel Marx – tedy jako o vlastnících korporací. Zapomínáme však, že formou kapitálu je i půda, a to znamená, že i její vlastníci jsou kapitalisté. Navíc někteří ekonomové tvrdí, že právě půda a ne kapitál ve formě korporací je tím, co stojí za neustále rostoucí příjmovou nerovností.
Matt Rognlie z Massachusetts Institute of Technology tvrdí, že půda má popsaný efekt po celém světě. Ekonomice takový vývoj škodí. Jestliže chceme pochopit proč, musíme nejdříve porozumět tomu, proč má půda vlastně hodnotu. Nejde o jednoduchý úkol, protože v historii se její hodnota odvíjela zejména od její produkčního potenciálu – od její úrodnosti či od množství minerálů, které se pod ní nacházely. V naší moderní době má ale půda hodnotu z rozdílného důvodu, který velmi dobře chápou realitní společnosti. Jak zní jejich hlavní pravidlo, klíčová je „lokalita“.
Na okrajích měst má půda hodnotu odvíjející se právě od dané lokality. Lidé chtějí být blízko místa, kde pracují, společnosti blízko svých zaměstnanců. Obchody chtějí být blízko zákazníkům, spotřebitelé zase obchodům. Firmy z jednoho odvětví chtějí být co nejblíže jedna druhé, aby mohly sledovat, co dělá konkurence a aby mohly přetahovat klíčové zaměstnance. A lidé si chtějí být blízko obecně, aby mohli navštěvovat přátele, chodit za kulturou, a podobně.
S rostoucí složitostí našich ekonomik se zvyšuje počet obchodů, aktivit, odvětví, atd. Hodnota půdy daná její lokalitou se tedy zvyšuje. Nezáleží na tom, kolik volné půdy je někde daleko od měst, protože tam nikdo žít nechce. Pokud nezačneme žít úplně online a komunikovat pouze přes telefony, bude tomu tak i nadále a hodnota půdy poroste s tím, jak poroste složitost ekonomiky.
Celkový efekt je ještě intenzivnější kvůli tomu, že města sama o sobě jsou velmi produktivní. Jestliže se lidé a podniky shlukují, produktivitu to samo o sobě zvyšuje, ale zároveň rostou ztráty spojené s tím, že půda v dané oblasti je čím dál tím vzácnější. Jde o „externalitu“, která se projevuje tím, že za půdu se platí více, než by odpovídalo hodnotě, kterou ona sama vytváří. Pro globální ekonomiku to nejsou dobré zprávy. Co s tím lze dělat? Ekonom Henry George v 19. století navrhoval zdanit půdu podle lokality tak, aby byla podpořena developerská činnost. K tomu lze obecně uvolnit omezení pro development tak, aby bylo více oblastí, kde by se dalo stavět.
Problém spočívá samozřejmě v tom, že jde o politicky složitá rozhodnutí. Vlastníci půdy mívají velký vliv na místní politiky a jejich snahou je bránit se jakýmkoliv změnám, které by se negativně dotkly hodnoty jejich majetku. Ekonomové stejně jako v mnoha jiných případech vědí už dlouho, co by bylo nejlepší pro celou ekonomiku, ale je téměř jisté, že zájmové skupiny si prosadí svou.
Autorem je ekonom Noah Smith.
Zdroj: Bloomberg