Už řadu let se v souvislosti s vývojem v globální ekonomice hovoří o různých „odtrženích“ (decoupling). Před krizí se odtrhávaly rozvíjející se trhy od vyspělých směrem nahoru, nyní plachtí opačným směrem. Tu se odtrhávají Spojené státy od Evropy, či zbytku světa, tu Německo od zbytku eurozóny (také nejdříve nahoru, nyní spíše dolů). A našlo by se více příkladů, mezi které bychom mohli zařadit i naší ekonomiku – tu zaostává, tu si vede lépe, než její sousedi a sousedky. Z investičního hlediska je pak pozoruhodné zejména to, jak moc se v posledních měsících a týdnech vyprofilovala situace na globálních trzích.
Následující šestice grafů pěkně shrnuje situaci, ve které se akciové trhy nyní nachází. V prvním grafu je americký index SPX a vývoj ziskovosti amerických obchodovaných společností. V grafu vedle je vývoj třetího „vrcholu“ tohoto valuačního „trojúhelníku“, tedy poměr hodnoty indexu SPX a oněch zisků (známé PE). Americkému trhu jsem se zde věnoval před několika dny, pouze tedy shrnu základní fakta: Ziskovost je vysoko nad předchozími maximy, to samé platí o hodnotách indexu. PE si v roce 2015 udělalo krátký výlet nad hodnotu 15, která už poměrně dlouho funguje jako silná valuační rezistence. Zafungovala tak i letos a PE se tak celkem rychle vrátilo k hodnotě15:
Zdroj: JPMorgan
Další řádková dvojka grafů popisuje situaci v Evropě. Rozdíl od USA je patrný na první pohled: Index MSCI Europe před nedávnem teprve testoval předchozí maxima a to neúspěšně. Není divu, protože ziskovost evropského korporátního sektoru je daleko pod předchozími maximy. Indexy by tak do nových výšin musely být taženy neobvykle vysokou valuací, pro kterou by ale bylo poměrně dost těžké najít fundamentální ospravedlnění. Ano, sazby jsou mimořádně nízko, ale to stačí tak maximálně na to, aby se valuace v prostředí růstového útlumu nepropadly pod historický standard. Z grafu konkrétního vývoje valuace MSCI Europe pak vidíme, že i zde má PE svou hezkou rezistenci někde pod 14. I zde si PE v letošním roce udělalo výlet do nových výšin, ale i zde to bylo jen nakrátko. Následoval návrat k úrovni blízké historickému průměru.
Poslední dvojice grafů se zaměřuje na v současné době nejproblematičtější oblast globální ekonomiky – rozvíjejících se trhy (EM). Vývoj je zde relativně podobný tomu evropskému: Index MSCI EM je pod maximy poté, co je nedávno zkoušel překonat. Nedostalo se mu ale pomoci ze strany očekávaných zisků a valuace podobné výlety nemůže dlouho táhnout sama. Pokud se o to pokusí a vzápětí se jí nedostane fundamentální palebné podpory ze strany zisků, musí se vydat zpět tam, odkud přišla. Stalo se tak v Evropě a stalo se tak i na EM (viz poslední graf). EM pak na rozdíl od USA a Evropy nemají nějakou valuační kotvu, které bychom se v delším období chytily. Bude to pravděpodobně tím, že jde o celkově volatilnější trhy, na kterých se v podstatě neustále dějí významnější strukturální změny. Přesto – dlouhodobý průměr PE je na hodnotě 11,1 a současná valuace je mu velice blízko.
Celkově tedy vidíme zejména to, že co se týče PE se globální akciové trhy „nepouští do žádných velkých akcí“. Jinak řečeno, nechce se jim ani výrazně podstřelit, ani přestřelit historické standardy. Podle mne tomu tak může ještě nějaký čas být. Žádné bubliny, ale také žádný velký pesimismus. Což je svým způsobem ideální „rovnovážný“ stav. Celkový globální obrázek mi pak připomíná známý špageti western, jehož název zní v originále „Buono, il brutto, il cattivo“. Tím „dobrým“ je zde určitě americký trh. Na „ošklivého“ bych pasoval evropské trhy a je jasné, na koho zbyla nálepka „zlý“. Už proto, že u nich je největší pravděpodobnost toho, že i další vývoj bude „il brutto“. Jenže pak ani zbytek světa nezůstane „buono“.