Ocelárny ve Velké Británii zaplavila vlna uzavírek a insolvencí. To jen poukazuje na fakt, že produkce oceli se v Británii ekonomicky jednoduše nevyplácí. Krize ocelářství v ostrovní monarchii, která stála u jeho zrodu však neškodí jen Británií samotné, ale i Evropě jako celku.
Severní Anglii, která byla dříve centrem světa oceli zbavila posledních zbytků lesku uzavírka další ocelárny společnosti Tata Steel, která zároveň oznámila další propouštění. Stoupající náklady na energie spolu s nárůstem levnějších dodávek z Číny jen zhoršily desetiletí trvající skomírání ocelářského průmyslu na evropském kontinentě. Ačkoliv se aktuálně pozornost soustředí hlavně na Spojené království, tento trend se pravděpodobně rozšíří i dále do Evropy. A opět tomu napomůže Čína. Vzhledem ke kolapsu domácí poptávky po oceli, která mizí neskutečnou rychlostí v návaznosti na zpomalení tamního hospodářského růstu, právě v Číně výrobci oceli posílají více své produkce za nižší ceny na globální trh. Čína tak letos vyveze více oceli než čtyři největší evropští producenti dohromady.
Objem čínského exportu produktů oceli
Padající odvětví
Útlum evropského ocelářství není žádnou novinkou a graduje již nějakou dobu. Evropští producenti kvůli propadu cen snižují objem výroby. Kupříkladu největší světový producent oceli v posledních letech zavíral ocelárny v Belgii a Francii a snižoval produkci od Německa až po Španělsko a zároveň uvedl, že možná dojde na další uzavírky ve Východní Evropě. Zaměstnanost v odvětví se v Evropě od globální finanční krize snížila o 20 procent a poptávka v regionu se pohybuje asi 25 procent pod předkrizovou úrovní.
Současná situace by snad nemohla být vzdálenější zlaté éře britského ocelářství kdy do roku 1875 Spojené království vyrobilo asi 40 procent celosvětových dodávek oceli. Po první světové válce Británii zastínily Spojené státy a později Německo. Nevýkonné a zastarávající ocelárny vedly v sedmdesátých a osmdesátých letech k poklesu produkce o 64 procent na méně než 10 milionů metrických tun a objem produkce Spojeného království spadl pod úroveň té italské, francouzské nebo belgické.
Pravdou je, že britské společnosti se také potýkají s vyššími energetickými náklady na přeměnu železné rudy na ocel než kterákoliv jiná evropská země. Náklady na elektřinu velkoobjemových uživatelů včetně daní ve Spojeném království od roku 2008 stouply o 36 procent. Německo zaznamenalo nárůst o 22 procent a Francie jen o 8 procent. Navíc silnější libra, která proti euru dosáhla v červenci na sedmileté maximum snížila konkurenceschopnost britského exportu. Podle Světové asociace oceli však v období 2004 až 2013 klesla britská produkce o 14 procent, což je menší pokles než jaký zaznamenaly Španělsko, Francie nebo Itálie.
Produkce oceli v milionech tun v letech 2004 a 2013
Celkový roční obrat evropského ocelářství činí zhruba 170 miliard eur a přímo toto odvětví zaměstnává asi 330000 lidí. Ročně v průměru vyrobí přibližně 170 milionů tun oceli. V Evropské unii se nachází více než 500 míst ocelové výroby.
Zdroj: BBG