Číňané se prý odvrátili od akcií a přesunuli se k nakupování poštovních známek (píší to v HN a základem jsou informace od Stanley Gibbons). Čtenář si možná vzpomene, že na počátku čínské akciové rally se spekulovalo o tom, že čínská vláda se snaží o přesun investic domácností směrem od nemovitostí k akciím. Důvod byl jednoduchý: Trh realit je potřeba chladit a zároveň je potřeba najít nějaké jiné aktivum/trh, kam by mohly proudit úspory pilně spořících Číňanů. Soutěž krásy, nebo spíše ošklivek, vyhrál právě akciový trh už proto, že alternativ mnoho nebylo.
Situace dospěla tak daleko, že s akciemi obchodovali pouliční prodejci zeleniny (před časem jsem to zde dokumentoval konkrétní fotografií) – šlo o čínskou verzi onoho taxikáře, který když doporučuje koupi akcií, je čas prodávat. Vývoj na trhu v Šanghaji toto rčení (tedy jeho čínskou verzi) plně potvrdil – viz oranžová křivka v následujícím grafu:
Zdroj: Bloomberg
Pokud se podíváme jen na konečné návratnosti za posledních 12 měsíců, zjistíme, že čínský trh na tom je stále znatelně lépe než trh německý a americký. Je totiž asi 20 % v plusu, zatímco DAX získal jen 8 % a SPX necelá 2 %. Proč by tedy měli Číňané prchat z akcií k poněkud absurdní náhražce za realitní trh – ke známkám*? Pravděpodobně jde o další důkaz toho, že investory nezajímá ani zdaleka jen návratnost, ale i to, na jaké horské dráze se při jejím dosahování povozí. A ta čínská byla celkem hodně extrémní.
Nevím, zda nyní míříme ke známkové bublině a jejímu prasknutí. Je ale celkem jasné, že tyto posuny jsou známkou, že tlak v čínském papiňáku moc neklesá, spíše naopak. A nejde o ten hlavní ukazatel.
Třídní boj na vzestupu
Recyklace čínských úspor je obecně důležité téma, které na čínské i globální úrovni jen tak něco netrumfne. Ale druhý dnešní graf tu aspiraci mít může, i když jde také o neobvyklou statistiku. Ukazuje totiž vývoj počtu protestů a stávek v zemi draka. Nabízená data ukazují, že v roce 2011 se počet stávek a protestů pohyboval v řádech jednotek stovek. Nad hranici jednoho tisíce se dostal v roce 2014. A v roce letošním, či přesněji řečeno mezi lednem a listopadem 2015 jich proběhlo už 2 354:
V Číně pokračuje chůze po ostří ekonomicko – společenského nože. Zatím to vypadá, že tato chůze tenze netlumí, ale naopak je zvyšuje. Všechny snahy vlády o přechod na nový ekonomický model, podporu spotřeby a služeb, ochlazení realitního trhu, atd. mají v jádru jeden jediný cíl: Udržet u moci stranu a tudíž dávat lidu dostatek „chleba a her“. Podle výše uvedeného se ale lidu zdá, že jednoho, či druhého (či obojí) dostatek není. Tlak tak znatelně stoupá.
Mohli bychom říci, že s ohledem na velikost země a populace jsme stále hodně vzdáleni nějakým kritickým číslům. Onen naznačený exponenciální růst by je tam ale mohl rychle dostat. O spolehlivosti oficiálních čísel nemluvě. Pro nás všechny by každopádně bylo určitě lepší, kdyby se vše vyřešilo klidnou evolucí a ne revolucí.
*Musím říci, že kdyby se mě někdo zeptal, kam budou proudit čínské úspory v poakciovém věku, známky by mě nenapadly. Nejvíce se nabízí zlato a stříbro a podle některých informací vláda skutečně tlačí na pilu i zde – v televizi prý například běží spoty oslavující investice do těchto kovů a v první polovině tohoto roku prý poptávka po nich vzrostla o 9 %.