Pchjongjang nám svým posledním jaderným testem připomněl, že Severní Korea je stále těžko řešitelným problémem. Její touha vlastnit jaderné zbraně se zdá nezastavitelná. Nefungují sankce, vojenské hrozby ani pokusy o rozhovory a smíření. Spojené státy se přitom v současné době snaží o normalizaci vztahů s Kubou i s Íránem. O Severní Koreji se nic takového říci nedá.
Spojené státy se v otázce Severní Koreje shodnou v několika oblastech s Čínou, Ruskem, Japonskem a Jižní Koreou. V první řadě panuje souhlas ohledně nutnosti vzájemných rozhovorů. Všechny země mají také společnou touhu zbavit celý Korejský poloostrov jaderných zbraní. Za hranicemi těchto obecných témat se ovšem rychle dostavují spory a vláda Severní Koreje je velmi šokovaná v tom, jak spory mezi zmíněnými zeměmi využít ke svému prospěchu. Ve výsledku tak tato malá země, která je obklopena největšími vojenskými mocnostmi světa, dovede využívat manipulace a zachovat stávající režim u moci.
Spojené státy mají ve vztahu k Severní Koreji několik možností: Pokusit se ji izolovat či naopak vtáhnout do mezinárodního dění, hrozit jí vojenskou operací či tuto operaci přímo provést. Sankce a mezinárodní izolace možná zpomalily pokrok, který Severní Korea dosáhla v oblasti jaderného zbrojení, ale je jasné, že tento program nezastavila. A po několika desetiletích se nezdá, že by vládnoucí režim byl blíže svému pádu. Předchozí pokusy o smíření měly také velmi smíšené výsledky. V určitou dobu zpomalily snahy o výrobu zbraní hromadného ničení, ale také možná poskytly Pchjongjangu prostor pro pokrok ve výzkumu a přípravách na další zbrojení.
Hrozby vojenské konfrontace v minulosti velký efekt neměly. To samé platí o občasných střetech s Jižní Koreou. Hrozby možná dokonce ještě posílily touhu Severní Koreje získat jaderné zbraně. Stále se objevuje řada hlasů, které volají po vojenském útoku na tuto zemi. Ty jsou ale rychle umlčeny ve chvíli, kdy se objeví otázka reakce Číny a když se zváží, jak blízko se nachází Jižní Korea a také Japonsko.
Stále tak čelíme stejné otázce: Co se Severní Koreou? Jednoduchá odpověď neexistuje a už vůbec ne taková, která by uspokojila všechny politické síly v USA a dalších zúčastněných zemích. Všichni by přitom preferovali řešení, které je rychlé a jednoduché. V reálném světě je ale mnohem častější, že řešení jsou vybírána spíše podle toho, kolik sebou nesou negativních důsledků.
Libye je zemí, která ukazuje, proč se Severní Korea nemůže vzdát svého jaderného programu výměnou za vytvoření diplomatických vazeb se světovými velmocemi. Libye začala dialog s Londýnem a Washingtonem v roce 2003. Cílem bylo ukončit její program WMD. Ani ne deset let poté byl ale Muammar Kaddáfí zbaven moci a zabit během sociálních nepokojů, které podporovaly právě Spojené státy. V Libyi tedy diplomatické vazby nestačily na to, aby nakonec stejně nedošlo k destabilizaci vlády. Pchjongjang se podobným způsobem dívá na Indii a Pákistán. Z jeho pohledu jde o země, které dovedly sestavit jaderné zbraně a dostalo se jim jen minimální negativní reakce ze strany mezinárodní komunity.
Normalizace vztahů se Severní Koreou by tedy sama o sobě nepřinesla ukončení jejího jaderného programu. Pokud ale na druhou stranu neexistují žádné způsoby, jak mezi sebou běžně komunikovat, dochází k tomu, že se i malé problémy rychle mění v krize. I během studené války udržovaly Spojené státy diplomatické vazby se Sovětským svazem, aniž by nějak schvalovaly jeho politiku na domácí i mezinárodní úrovni. Washington také nepřerušil své diplomatické vztahy s Ruskem, když provedlo invazi do Gruzie, či s Indií, když v sedmdesátých letech testovala své jaderné zbraně.
Sama americká armáda nyní prosazuje, aby probíhal dialog se stranami a potenciálními protivníky. Probíhá například výměna personálu mezi čínskou a americkou armádou a Američané tvrdí, že výsledkem je i zmenšení potenciálu pro konflikt a vytvoření mechanismů, které by řešily nečekané problémy. Ale ať už si americká vláda vybere jakoukoliv cestu, nebude to cesta jednoduchá. Vždy bude kritizována za to, že je buď příliš měkká či příliš tvrdá a agresivní. Jejich snahou by ale mělo být každopádně vytvoření takových vazeb se Severní Koreou, jejichž následné narušení by bylo pro Pchjongjang velmi nákladné. A navíc je lepší, když je iniciativa na straně Washingtonu, než když směr udává Severní Korea.
Autorem je Rodger Baker.
Zdroj: Geopolitical Weekly