Z padajících cen komodit se stává čím dál tím palčivější noční můra šéfů těch největších světových těžařských společností jako jsou , nebo . Ceny železné rudy nebo mědi se totiž nepříjemně blíží úrovním, které podle vedení komoditních firem představují doslova soudný den. Kupříkladu ředitel Ivan Glasenberg zcela vyloučil možnost, že by se měď mohla propadnout pod 4000 dolarů za metrickou tunu, právě tato klíčová psychologická úroveň pro něj představuje zhmotnění jeho nejhorších představ. Šéf Sam Walsh zase vloni zavrhl myšlenku, že by se někdy cena železné rudy mohla propadnout až ke 30 dolarům za barel a odsoudil ji jako výplod fantazie. Při pohledu na ceny mědi nebo železné rudy se však tyto hrozivé cenové hladiny až tak nereálně nejeví.
Krvácející červený kov
Pro představu, cena červeného kovu v roce 2011 přesahovala i 10000 dolarů za metrickou tunu. Od té doby však zaznamenává nekončící propad a otázkou je jen to, kde se červený pád zastaví. Zatímco se ještě na jaře loňského roku měď blížila 6500 dolarům za metrickou tunu, v létě již prorazila psychologickou hranici 5000 dolarů a letos v lednu atakuje dokonce 4300 dolarů za tunu. Úroveň 4000 dolarů měď sice ještě neprolomila, od Glasenbergových komentářů v loňském září však ztratila téměř 20 procent a i když se v posledních dnech vzpamatovala nad 4550 dolarů, je za měsíc leden 4 procenta v minusu a čím děl tím větší počet analytiků se domnívá, že se červený kov propadu pod 4000 dolarů v brzké době zkrátka nevyhne.
Cena mědi za posledních 5 let.
Padající ruda
Železná ruda na tom není o nic lépe. Tytam jsou časy, kdy se v roce 2011 její cena blížila 200 dolarům za metrickou tunu. V loňském roce ruda prolomila dokonce hranici 40 dolarů za tunu a tuto úroveň již prorazila i letos v lednu. Ačkoliv se nyní stejně tak jako v případě mědi železná ruda vzpamatovává nad 40 dolary, 30tidolarová země fantazie je na dosah. Někteří analytici se domnívají, že by letos pro železnou rudu nemusela být nedosažitelná ani úroveň blízko skutečně již pro producenty kritických 20 dolarů za tunu.
Železná ruda za posledních 5 let.
Volný pád cen komodit tak doslova převrací naruby prognózy vedení největších světových producentů komodit a mění jejich plány ve snaze vyrovnat se se zdaleka nehorším propadem za několik desetiletí. Někteří z hlavních světových těžařů tak pozastavily vyplácení dividend, odřízly miliardy dolarů v úvěrech nebo omezily produkci o miliony tun poté, co se jejich odhady toho, kam až mohou komodity padnout, jaksi ukázaly jako naprosto chybné. Očekávání, že Čína bude schopna absorbovat veškerou novou produkci mědi, železné rudy nebo i jiných komodit totiž jednoduše krachla.
V období komoditního boomu nerostla jen cena, ale i dodávky komodit. Ty v případě mědi stouply v letech 2005 až 2014 o 36 procent na 22,5 milionu tun. Spotřeba červeného kovu ve stejném období vzrostla dokonce o 38 procent na 22,9 milionu tun. Její růst však táhla Čína v době, kdy jinde ve světě spotřeba mědi klesala a právě proto je například cena červeného kovu daleko citlivější na zpomalení růstu poptávky druhé největší ekonomiky světa. Čínský dovoz mědi přitom loni klesl již třetím rokem v řadě a to o 2 procenta. Globální dodávky se ale v minulém roce naopak o 2 procenta zvýšily.
Komoditní kolaps tak tvrdě dolehl i na akcie těžařů, které padají střemhlav dolů o desítky procent. Z a poslední rok akcie odepsaly zhruba 64 procent. a ztratily přes 40 procent. nebo McMoRan spadly o přibližně 75 procent.
Problémem však není pouze nižší objem čínských nákupů. Mezi západními producenty zároveň panuje značná nejistota s ohledem na přesná data o produkci a spotřebě druhé největší ekonomiky světa. Všichni jsou si vědomi toho, že situace v Číně, jejíž ekonomika roste nejpomaleji za poslední čtvrtstoletí, není růžová. Otázkou zůstává, jak moc špatnš to vlastně s čínským hospodářstvím, které postrádá transparentnost, vypadá. Právě nedostatek průhlednosti způsobuje všechnu tu nejistotu na trzích, která se přelévá v negativní sentiment.
Zdroj: WSJ, BBG