Pokud říkáme, že zlaté dny ekonomického růstu jsou již za námi, dostane se nám obvykle velké pozornosti. Platí to zejména u významných ekonomů. Robert Gordon z Northwestern University to činí už celé roky a nyní vyšla jeho nová kniha (The Rise and Fall of American Growth), která jeho argumenty detailně shrnuje. Gordonova hlavní teorie spočívá v tom, že jsme už vyčerpali lehce dostupné zdroje technologického pokroku. Podle něj byl tedy dřívější růst tažen novými způsoby využití elektrické energie, spalovacích motorů a podobnými faktory, dnes už se ale podobně významné vynálezy neobjevují.
Gordon může mít ve svém tvrzení pravdu. U technologií totiž nikdy nevíme, na co nakonec přijdeme a co objevíme. Možná však, že brzy dospějeme k vytvoření umělé inteligence, která bude schopna zlepšovat sama sebe. Možná, že se objeví technologie, o kterých dnes můžeme jen snít. A nebo také ne. Každopádně se však domnívám, že Gordonovy myšlenky budí trochu vyšší zájem, než by jim náležel.
Důvody pro své tvrzení mám dva. První se týká toho, že ekonomický růst není to samé jako užitek, který z nových technologií máme. V devatenáctém a dvacátém století měnily nové vynálezy významným způsobem celý náš život. Došlo k eliminaci hladu, téměř všichni získali střechu nad hlavou, byla eliminována těžká fyzická práce. Podobný vývoj už skutečně zopakovat nelze – prvních technologií si prostě budeme cenit nejvíce. Je to podobné, jako když vlastníme více automobilů. Koupě toho prvního změní náš život mnohem více než koupě desátého vozu. Obojí má sice stejný dopad na hrubý domácí produkt, ale náš užitek bude s přibývajícími vozy klesat. A kvůli tomu můžeme propadnout iluzi, že se dostavila stagnace.
Druhý důvod spočívá v tom, že technologie nejsou jediným tahounem pozitivních změn ve společnosti. Podobně působí kvalita vlády. Některé vlády své občany okrádají, jiné se snaží ovládat celou ekonomiku a ty nejlepší se snaží o efektivní nabídku veřejných služeb, regulaci, a podobně. Rozdíl mezi dobrou a špatnou vládou je obrovský. Stačí porovnat Severní a Jižní Koreu.
Kvalita vlád v Severní Americe, Evropě a Japonsku se v devatenáctém a dvacátém století dramaticky zlepšila. Zvýšily se například investice do infrastruktury, byly vymýceny některé nemoci, je poskytována řada veřejných služeb, včetně kvalitního vzdělání. Libertariáni často hovoří o státu jako o parazitu, ale je poměrně rozumné tvrdit, že velká a dobrá vláda je zodpovědná za velkou část zlepšení životního standardu, ke kterému došlo mezi roky 1870 a 1970. Toto zlepšení bylo pravděpodobně jednorázové, protože na rozdíl od vědeckého pokroku má pokrok ve zvyšování efektivity vlády své limity. Změnit Severní Koreu na Jižní Koreu jde jen jednou. Je tedy možné, že pokles produktivity, který nyní pozorujeme, je vlastně odrazem toho, jak úspěšní jsme v minulosti byli při zlepšování způsobu vládnutí.
Když tedy slyšíme o tom, jak dochází ke zpomalení technologického pokroku, měli bychom mít na paměti dvě věci. Za prvé, rychlý růst není to samé jako zlepšení naší spokojenosti a našeho užitku. Dosáhnout vyššího růstu je ve skutečnosti mnohem jednodušší než dosáhnout zlepšení ve druhé oblasti. A za druhé, neměli bychom zapomínat na význam dobré a efektivní vlády.
Autorem je ekonom Noah Smith.
Zdroj: Bloomberg