Aktualizováno Eurozóna v závěru roku rostla pěkným tempem (0,3% mezikvartálně/ 1,5% meziročně). Nárůst napětí v Číně a ani tržní volatilita tak zatím nezpůsobují evropským ekonomikám vážnější problémy. Jedná se ale o zpožděné číslo a je třeba si uvědomit, že pravé prodejní “peklo” a eskalace napětí začaly na trzích až v tomto roce. Varovným prstem může být také velice slabý výsledek prosincového průmyslu v Evropě. Ukazuje na to, že ke konci kvartálu se mohla mezi průmyslovými exportéry situace zhoršovat.
Stabilní kotvou evropského růstu zůstává Německo, které vytrvale míří vpřed tempem okolo 1,5%. Podle komentářů statistického úřadu německé ekonomice hodně pomohla v závěru roku vláda a také německý spotřebitel, který těží z dobrého vývoje na trhu práce. Dobrou zprávou je, že se daří také investicím, svižně jede vpřed stavebnictví. Na druhou stranu v útlumu pravděpodobně trochu zůstává vývoz, na což ukazují i překvapivě špatné prosincové výsledky německého strojírenství.
Z dalších ekonomik roste Francie zhruba podle našich očekávání (0,2%/1,3%) a velice pozitivně překvapuje dál Španělsko (0,8%, 3,5%). Zklamáním ale zůstává znovu Itálie (pouze 0,1%/1,00%). Ta je v tuto chvíli se svými problémy v bankovním sektoru v pravém slova smyslu Achillovou patou eurozóny. Náš výhled pro evropský růst vzhledem k dobré kondici spotřebitelů v řadě ekonomik zůstává pozitivní - sázíme na tempo 1,6% v tomto roce. Hlavním strašákem je další eskalace čínské krize - taková, která by vedla k výraznější devalvaci juanu a prudkému ochlazení druhé největší světové ekonomiky. V takovém případě by finanční napětí dál výrazně rostlo, a to by pro slabší články eurozóny v čele s Itálií bylo velice nepříjemné.
A i proto pravděpodobně nebude ECB na svém březnovém zasedání přikládat dnešním dobrým číslům příliš velkou váhu a opět uvolní měnovou politiku. Z podobného důvodu nevidíme dnes výraznější reakci na dobra čísla na dluhopisových trzích ani na eurodolaru.
