Firmy jako Google a jsou obdivované napříč společností. Google přinesl světu před lety naprostou bombu v podobě vyhledávání. Dříve nebyl žádný „centrální seznam“, kde by byly sepsány všechny stránky světa s informacemi. Takže se stávalo, že jste hledali informace, ony na internetu byly, ale nenašli jste je, protože jste nevěděli, kde jsou. To Google rozcupoval svým SERPem (Search Engine Result Page). Nebo-li stránkou s výsledky vyhledávání v rámci indexovaných stránek po zadání klíčových slov.
Google vezme dotaz, rozseká ho na menší části (slova), pochopí kontext a zobrazí nejrelevantnější informace uživateli. To byla absolutní pecka, která dodnes je alfa omega byznysu Google. Firma neusnula na vavřínech a svůj algoritmus dále vylepšovala, aby poskytovala ještě lepší výsledky vyhledávání. Dnes už nám to ani nepřijde, ale internet bez mocného vyhledávače tak jak je známe dnes, by jinak představoval nepoužitelnou technologii. Klíčem je algoritmus.
To stejné jen v jiné iteraci je tak skvělé na . Jenom tento algoritmus nefunguje pro vyhledávání ale pro cílení reklamy. Obecně vzato vytvořil cestu jak spojit životy miliard lidí a mimochodem na tom vydělat na obrovském množství dat, které o sobě uživatelé prozradí pouhým klikáním po .
sleduje u každého uživatele naprosto všechno, co se mu líbí, co se mu nelíbí, jaké fotky ho v newsfeedu přitáhnou, jaká reklama je pro něj relevantní a samozřejmě hromadu geolokačních, osobních a dalších dat, které řada lidí dennodenně svěřuje zdarma této síti.
Kouzlo cílení je v tom, že jednak poskytl do té doby nedostupné metriky. U klasického PPC můžete cílit geograficky (např. na uživatele jen v ČR nebo na uživatele používající českou klávesnici), můžete zacílit na klíčová slova, můžete vybrat věkové kohorty.
díky „lajkům“ umí selektovat lidi, kteří např. mají rádi nějakou aktivitu, navštívili nějakou destinaci, nebo mají rádi Snickers, nebo přestali sledovat stránku konkurenční firmy. Variant existuje celá řada. Dokonce umí cílit i podle toho co jste vystudovali, nebo kde jste aktuálně zaměstnáni nebo jste byli kdysi zaměstnáni. Zkrátka dal marketérům nástroj, jak cílit na lidi podle toho, co mají rádi a mnoho dalšího.
To je ovšem jen první vrstva, která filtruje okruh lidí, ale nedává optimální zacílení. Když se dostaneme do těch opravdu hlubších nuancí, pochopíte proč je tak ceněnou společností.
Facebook totiž umožňuje využití tzv. Lookalikes. To znamená, že na svůj korporátní web umístí společnost část kódu a ten v podstatě vytváří obraz okruhu lidí, kteří navštívili reálně váš web a mají profil na (což je značná část populace v rozvinutém světě).
Pak už je asi relativně jasné, že stačí zpřesnit cílení na uživatele , kteří se nejvíce podobají tomuto předobrazu a zároveň ještě nenavštívili váš web. Pochopitelně lze vést kampaně i na ty, kteří ho již navštívili, a vy je chcete přitáhnout znovu.
Tato technika má za cíl zvýšit výkon jednotlivých reklam a zpřesnit cílení. Tím ovšem výčet pokročilých technik nekončí. Korporace mohou mít nadité databáze kontaktů na své klienty. Stačí vygenerovat seznam emailů klientů a ty spárovat s Facebookem, ten prohledá shodující se adresy, aby identifikoval vaše klienty na . Z nich znovu dotváří obraz o tom, kdo je váš typický klient a znovu zpřesňuje a zrychluje zacílení na další potenciálně podobné uživatele .
Obecně se uvádí, že použití Lookalikes zvyšuje účinnost marketingových kampaní až o 70 % ve srovnání s běžným cílením. Což může leckdy rozhodovat o bytí a nebytí společnosti. Za vším je však nutné znovu hledat algoritmus jak porovnává jednotlivé uživatele a vyhledává potenciálně zajímavé profily. Proto jsou si firmy jako Google a relativně dost podobné. Vše stojí a padá se sílou algoritmu stojícím za vyhledávání / vyhledáváním uživatelů.
díky svým skvělým nástrojům slaví úspěch i na finančním poli. Rychlý komentář k výsledkům za posledních kvartál jsem zpracoval ve článku, analyticky pojatý text je z dílny Branislava Sotáka, analytika Patria Finance.
Akcie společnosti Facebook včera zavřela na 105,20 USD za jednu akcii.
Zdroj: blog H1, Bloomberg, report, Lifehacker