Pokud někdo přirovnává Donalda Trumpa k Mussolinimu či Hitlerovi, jde o přirovnání přehnané. Trumpův vzestup ale ukazuje, jak se mohou demokratické procesy stát nefunkční a dokonce nebezpečné v době, kdy jsou lidé frustrováni z ekonomického vývoje a obávají se budoucnosti. Možnost, že by byl Trump zvolen prezidentem Spojených států, představuje největší hrozbu jejich prosperitě a bezpečnosti. Během posledních deseti voleb jsem měl vyhraněný názor na prezidentské kandidáty, ale nikdy jsem se tak nebál toho, co jsem považoval za špatný výsledek voleb.
Problém není s tím, jakou politiku Trump prosazuje. Ta leží buď hodně na vodě, nebo je v podstatě nečitelná. Problém spočívá v tom, že on demagogicky nabízí svou osobnost jako řešení na všechno. A dává jasně najevo, že převálcuje vše, co by mu mohlo stát v cestě. Trump už flirtoval s Ku-klux-klanem, neustále uráží a ponižuje ženskou část naší populace. Přísahal, že zabije rodiny teroristů, použije extrémní mučení a zakáže muslimům vstup do USA. Znovu a znovu opakuje, že zničí všechny, kteří mu budou stát v cestě. Také slibuje, že změní zákony tak, aby mohl trestat The a Washington Post za články, které se mu nelíbí.
Spisovatel Robert Caro jednou napsal, že moc nemusí člověka pokaždé zkorumpovat, ale vždy ukáže, jaký opravdu je. Co by asi demagog, jakým Trump je, udělal s institucemi typu FBI? Jak moc by se asi řídil vládou práva? Už nyní podněcuje k tomu, aby ti, kteří na jeho shromážděních protestují, byli zmláceni.
V americké politice se v minulosti už podobní lidé objevili. Joe McCarthy, George Wallace či Huey Long se snažili využít paranoiu, předsudky a populismus, který mají někteří Američané v sobě. Tito lidé ale ani v dobách své největší popularity nebyli zdaleka tak pravděpodobnými kandidáty na amerického prezidenta. Robert Kagan pak tvrdí, že Trump je vyvrcholením trendů, které jsou už nějaký čas patrné v Republikánské straně. Nejsem žádný fanoušek Tea Party, ale podle mého názoru není fér tvrdit, že Trump je pokračovatelem politiky, kterou uplatňoval George W. Bush.
Pro americkou ekonomiku je škodlivá už samotná možnost, že by se Trump mohl prezidentem stát. V současné době na ni doléhají obavy ze slábnoucí globální ekonomiky, a pokud by rostla pravděpodobnost toho, že se do jejího čela dostane protekcionistický demagog, nejistotu by to ještě zvýšilo. Rizika protekcionismu a snah o větší izolovanost Spojených států by pak mohla dolehnout i na rozvíjející se trhy a zažehnout další finanční krizi.
Ještě horší by mohly být geopolitické důsledky Trumpova volebního vítězství. Zbytek světa se této možnosti hrozí a potichu přemýšlí o tom, jak by musel změnit své vztahy se Spojenými státy. Pro Čínu by zvýšený izolacionismus USA znamenal vítaný vývoj, protože by získala silnější postavení v Asii. Japonsko by muselo brát vážněji svou vlastní obranu, jiné asijské země by se pravděpodobně přiklonily více k relativně stabilní Číně než k Trumpovým Spojeným státům.
Trumpův vzestup je odrazem psychologie frustrace. Lidé ho vnímají jako člověka, který za ně vyřeší obavy ze současného řádu ve světě. Pokud se máme dostat za „trumpismus“, musíme najít i odpověď na současné ekonomické problémy. A čím dříve bude odsunut na okraj společnosti, tím lépe pro USA i celý svět.
Autorem je ekonom Larry Summers.
Zdroj: larrysummers.com