Tento týden bude z hlediska dat spíše americký – v úterý se dozvíme, jak se v únoru vyvíjely maloobchodní tržby, ve středu přijde na řadu inflace a trh nemovitostí a vše bude zakončeno večerním rozhodnutím Fedu o dalším směru americké monetární politiky. Naštěstí to začíná vypadat, že na konci roku 2015 došlo skutečně jen k přechodnému zpomalení americké ekonomiky a situace se nyní obrací. Pro ekonomiku globální a také pro akciové trhy sice není žádná sláva, když v ní je v podstatě jen jediné významnější centrum stability. Ale je to stále o mnoho lepší, než když v ní není takové centrum žádné.
Témata (ne)nebezpečí a (ne)stability podle mne budou v popředí našeho zájmu po většinu tohoto roku (a možná ještě déle). Co by to mohlo znamenat pro trhy možná hezky vystihuje prosté shrnutí jejich celkového vývoje během dosavadních dnů a týdnů tohoto roku. Z grafu je patrné, že prudce posílil VIX index, což neznamená nic jiného, než že prudce vzrostla volatilita na akciových trzích. Reakce zlata, amerických vládních dluhopisů a německých dluhopisů – Bundů, je s takovým vývojem plně v souladu - vše se vydalo nahoru. Zlato bylo v čele rally těchto bezpečných přístavů a připsalo si více než 15 %. Index MSCI world v prostředí vysoké volatility a nejistoty ztratil více než 10 %.
Druhý graf ukazuje dlouhodobější vývoj bezpečných přístavů – konkrétně klouzavé korelace mezi jednotlivými bezpečnými přístavy (zlato, americké vládní dluhopisy, japonský jen a švýcarský frank) a akciovými trhy ve vyspělých zemích. Pokud by se akciový investor pokoušel o zajištění svých akciových investic (o snížení celkové volatility portfolia), hledal by aktivum s nejnižší korelací vůči akciovým trhům. Z grafu je zřejmé, že po roce 2008 takto fungovaly zejména US vládní dluhopisy a japonský jen. U zlata a švýcarského franku už je obrázek smíšený.
Co si z výše uvedeného vzít? Pokud někdo cítí, že je čistě hodnotovým a dlouhodobým akciovým investorem, výše uvedené je pro něj maximálně zábavným počtením. Takový investor prostě vybírá tituly, které se mu zdají podhodnocené, a kupuje je s tím, že jej nezajímají relativně krátkodobé fluktuace trhu. Diverzifikace jej zajímá maximálně v rámci akcií.
Z tohoto výchozího bodu se pak pohybujeme směrem ke stále větší snaze o diverzifikaci napříč různými aktivy. Jak čtenáři mých příspěvků už dávno zjistili, nejsem žádným zlatomilcem výmarského typu, ale oněch často skloňovaných 5 % portfolia investovaných do zlata podle mne není špatným nápadem. Důležité je rozhodnutí, proti čemu se vlastně zajišťujeme. Pokud je to vysoká inflace, poslouží různé finanční deriváty odvozené od zlata (včetně ETF). Pokud se zajišťujeme proti (neiflačnímu) kolapsu systému, poslouží jen a pouze to, na co se dá šáhnout. Pokud nevěříme ani ve vysokou inflaci, ani v kolapsy, ale ostatní v ně věří, stačí opět jen finanční deriváty.
S vládními dluhopisy je to obecně jednoduché. V současné době minimálních výnosů jsme ale ve specifickém situaci, kdy se výhody držení těchto aktiv poněkud zcvrkávají. Ohledně investic do měn typu japonského jenu, či švýcarského franku hovoří historie také celkem jasně, ale ani zde si nejsem jist, jak moc se bude budoucnost s touto historií rýmovat – přesněji řečeno, která část historie tomuto rýmu poslouží. Provést tedy nějakou jednoduchou diverzifikaci a zakotvení v bezpečných přístavech není už nějaký čas zrovna jednoduché. Snad přicházející ekonomická data budou posilovat pocit stability.