Je možné, že během několika málo let nastane výrazný posun směrem k hybridům a elektromobilům. Pokud tedy někdo například mění auto každých deset let a právě si koupil nové, je dost dobře možné, že s tím dalším už k pumpě jezdit nebude.
V takovou budoucnost asi věří společnosti jako , ale možná i Volvo a jiné. Je tu ale také možnost druhého extrému – žádná velká revoluce se konat nebude a elektromobily zůstanou v podstatě jen raritou. Ta by pravděpodobně byla omezena jen na člověka vyloženě městského, využívajícího svůj povoz k relativně krátkým přesunům, na jejichž konci bude k dispozici pohodlný způsob dobití baterie.
V tento druhý scénář pravděpodobně věří firmy jako , na jehož dlouhodobý energetický výhled jsme z globálního hlediska hleděli včera. Dnes bych z něj rád vybral několik zajímavých specifik. První z nich se týká právě automobilové budoucnosti. Projekce dalšího vývoje podílu vozů se spalovacími motory, hybridů a elektromobilů na celkovém počtu aut ve světě shrnuje následující graf:
a řada čínských firem, které se vydávají cestou elektrifikace, by asi z nastíněného scénáře radost neměly. Podle něj by totiž i v roce 2040 stále naprosto dominovaly spalovací motory (diesely by prošly jen mírným růstem, vše by v podstatě táhl benzín). Hybridy by tvořily jen asi 15 % celkového počtu vozů a elektromobily ještě mnohem méně. Populární by byly jen v segmentu menších aut a tam, kde by jim výrazně pomáhala vládní politika.
V této souvislosti jsem tu před časem uvažoval o tom, jak může být úzce propojen úspěch čínské ekonomické transformace a budoucnost elektromobilů. Čína by se totiž pro ně mohla stát naprosto rozhodujícím trhem, podmínkou je ale pravděpodobně hladký přechod na nový ekonomický model. Pokud k němu totiž nedojde a čínská ekonomika a vláda budou procházet těžkými zkouškami a krizemi, elektromobilita asi prioritou nebude.
Exxon se každopádně domnívá, že flexibilita a další užitkové vlastnosti spalovacích a zejména benzínových motorů spolu s dalším pokrokem v úsporách paliva udrží ještě řadu let popularitu tradičních aut na vysoké úrovni. I zde se stejně jako v předchozím příspěvku nabízí otázka, nakolik je přání otcem myšlenky. každopádně vrhá do diskuse i následující graf, který porovnává náklady (roku 2016) spojené s omezením emisí CO2 o jednu tunu:
Zdaleka nejlépe z porovnání vychází zvyšování efektivity tradičních spalovacích motorů. Následuje přechod elektráren k plynu, jádro, hybridní auta, skladování CO2, větrné a solární elektrárny a na jednoznačně poslední pozici jsou elektromobily. Pokud jdou tedy tyto odhady relevantní a naším primárním cílem je co nejlevnější omezení emisí, měly by být elektromobily až tou poslední volbou. Musím ale říci, že mi není úplně jasná metodika, jakou pracoval – až neuvěřitelný se mi zdá například nákladový poměr hybridů a elektromobilů pohybující se minimálně na 1:7. Ale je pravdou, že budoucnost elektromobility do značné míry stojí a padá s očekávaným poklesem výrobních nákladů a prodejních cen baterií.