Německé vnější přebytky jsou často cílem kritiky zaznívající nejen z USA, ale i z Evropy. Hlavní ekonom banky Natixis Patrick Artus poukazuje na to, že tyto přebytky a s nimi spojené úspory oslabují růst eurozóny, a to jak v krátkém, tak v dlouhém období. V prvním případě kvůli negativnímu dopadu na celkovou poptávku v eurozóně a ve druhém kvůli tomu, že tyto úspory již nefinancují výrobní kapacity v eurozóně, ale míří za její hranice. Existuje cesta, jak tento stav změnit a učinit z německých přebytků tahouna růstu celé eurozóny?
Artus tvrdí, že je nereálné očekávat zvýšení fiskálních deficitů Německa, i když k určitému snížení daní a zvýšení veřejných investic dojít může. Němci se podle něj budou dál držet strategie snižování veřejného zadlužení, která se odvíjí od očekávaného stárnutí populace. Následující obrázky porovnávají vývoj rozpočtové bilance Německa s vybranými evropskými zeměmi a vývoj jejich veřejného dluhu:
Stejně nepravděpodobný je prudký pokles míry úspor německých domácností. I zde hraje roli očekávané stárnutí populace. Míra úspor tak neklesla ani v době, kdy se sazby dostaly na výjimečně nízké úrovně. Nedá se ani čekat, že by došlo k výraznějšímu růstu mezd, který by se následně projevil vyšší poptávkou domácností a poklesem vnějších přebytků. Německé firmy totiž nedopustí, aby klesla jejich ziskovost a mezinárodní konkurenceschopnost.
Dá se uvažovat o tom, že by se zvýšily investice firemního sektoru. Jak totiž ukazuje první z následujících dvou obrázků, výše investic (v poměru k HDP) v Německu zaostává za Francií či Španělskem. Nicméně druhý obrázek ukazuje, že současná výše investic německého firemního sektoru se zdá být s ohledem na tempo růstu celé ekonomiky dostatečná:
Podle Artuse bychom se tedy měli smířit s tím, že Německo bude i nadále dosahovat velkých vnějších přebytků. Existuje ovšem způsob, jak je využít ku prospěchu celé eurozóny. Německo by je ale muselo použít k produktivním investicím ve zbytku eurozóny. To je teoreticky možné, Artus ale chladí přílišné nadšení poukázáním na již dost vysoké celkové investice v eurozóně a již existující Junckerův plán, který má investiční projekty podporovat. „Možná jsou tedy masivní německé přebytky, které jsou půjčovány zbytku světa mimo eurozónu, jevem, který jen tak nezmizí,“ uzavírá ekonom.