Plameny z divokých požárů pustoší krajinu severní polokoule od Kalifornie po Sibiř, v Řecku minulý týden zabily 91 lidí. Obyvatele mnoha zemí dusí úmorná vedra, kvůli kterým jen v Japonsku zemřelo 125 lidí. Podobné pohromy, které byly kdysi považovány za extrémní výkyvy počasí, jsou dnes běžné. Ačkoli se zdálo, že sebezáchovné instinkty povedou obyvatele světa k vítězství nad globálním oteplováním, zatím s ním prohrávají, napsal týdeník The Economist.
Vědci již delší dobu upozorňují, že s oteplováním planety, která je dnes zhruba o jeden stupeň Celsia teplejší než v době, kdy vzplála první pec průmyslové éry, se počasí zblázní. Podle jedné předběžné analýzy by pravděpodobnost, že nastane takové horoucí léto jako nyní v Evropě, byla bez lidmi způsobeného globálního oteplování poloviční.
Čím jasnější je dopad klimatických změn, tím větší jsou i výzvy, které lidstvo čekají. Tři roky poté, co se státy v Paříži zavázaly udržet nárůst teplot pod dvěma stupni v porovnání s předindustriální érou, emise skleníkových plynů opět rostou. Totéž platí o investicích do ropy a plynu. V roce 2017 vzrostla poprvé po čtyřech letech poptávka po uhlí. Dotace na obnovitelné zdroje energie, tedy na solární a větrnou energii, se mnohde snižují. Jaderná energie, která klimatu neškodí, je drahá a nepopulární. Chtělo by se říci, že jde o přechodné nezdary a že lidstvo se svým sebezáchovným instinktem se nakonec dopracuje k vítězství nad globálním oteplováním. Ale ve skutečnosti tuto válku prohrává.
Ne že by nedocházelo vůbec k žádnému pokroku. Solární panely, větrné turbíny a další technologie jsou lacinější a efektivnější a jejich využití roste. Loni se ve světě prodalo přes milion elektromobilů. V některých slunných místech je nyní obnovitelná energie lacinější než uhlí.
Obavy veřejnosti vzrůstají. Průzkum v 38 státech loni ukázal, že 61 procent lidí považuje klimatické změny za vážnou hrozbu. Větší obavy vyvolávají již jen teroristé z Islámského státu. Investoři na Západě se obracejí zády k firmám fungujícím na bázi ropy a uhlí. Mnoho amerických měst chce pokračovat v ekologicky odpovědné politice navzdory rozhodnutí prezidenta Donalda Trumpa opustit dohodu z Paříže. Ve smogem zahlcené Číně a Indii se lidé dusící se zplodinami snaží přesvědčit vlády, aby přehodnotily plány, které počítají s elektrifikací založenou na uhlí.
Optimisté tvrdí, že svět bez uhlíkových emisí je na dosah. Ale vzhledem k tomu, jak je těžké dosáhnout dohody o společném cíli a prosadit ji, to bude mimořádně složité.
Jedním z důvodů je nárůst poptávky po energii, zvláště v rozvíjející se Asii. V letech 2006 až 2016 spotřeba energie u tamních ekonomicky rostoucích zemí šla vzhůru o 40 procent. Spotřeba uhlí, které je s přehledem nejšpinavějším fosilním palivem, rostla o 3,1 procenta ročně. Elektřina z fosilních paliva se snáz napojí na současnou rozvodnou energetickou síť, než obnovitelné zdroje závislé na počasí.
Druhou příčinou je ekonomická a politická netečnost. Čím více daná země spotřebovává fosilních paliv, tím hůř se jich zbavuje. Mocné lobby a voliči stojící za nimi stále udržují uhlí jako významnou součást energetického mixu. Změna zaběhlého systému může trvat roky. Británie teprve loni zažila první den od průmyslové revoluce v 19. století, kdy se nemusela spoléhat na uhlí.
Poslední důvodem je technická náročnost omezování uhlíkových emisí v odvětvích mimo energetiku. Ocelářství, výroba cementu, zemědělství, doprava a další ekonomické aktivity způsobují více než polovinu světových emisí uhlíku. Technicky je náročnější je omezit než u výroby elektřiny a také je chrání zájmy jednotlivých odvětví. A úspěchy se mohou ukázat jako iluze. Třeba více než milion čínských elektromobilů jezdí na elektřinu vyráběnou z více než dvou třetin z uhlí a tak tyto elektromobily produkují víc kysličníku uhličitého než některé úsporné vozy na benzín.
Svět má dostatek nápadů, jak cílů z Paříže dosáhnout. Asi 70 zemí a regionů odpovědných za pětinu všech emisí zdaňuje uhlíkové emise. Technici pracují na výkonných přenosových soustavách, oceli bez uhlíku, dokonce na cementu, jehož výroba pohltí víc kysličníku uhličitého než ho vypustí do vzduchu. Všechny tyto snahy a ještě další - včetně výzkumu, jak odrážet sluneční světlo zpět do vesmíru - by se měly zintenzivnit.
Ale všechny tyto metody mnoho nezachrání, pokud se přímo nepostavíme klimatické lhostejnosti. Západní země zbohatly vývojem průmyslu založeném na uhlíkových emisích. Musí dodržet svůj závazek z Paříže pomoci chudším státům, aby se přizpůsobily se teplejší Zemi a omezovaly budoucí emise, aniž by obětovaly růst potřebný k mýcení chudoby.
Předejít změně klimatu bude mít krátkodobé finanční náklady - i když posun od uhlíku může nakonec ekonomiku obohatit, stejně jako to ve 20. století učinil přechod k elektřině a autům používajícím fosilní paliva.
Klíčovou roli mají politici, aby zdůvodňovali a hájili reformu a zajistili, aby tíhu změny nenesli ti nejzranitelnější. Možná, že jim globální oteplování pomůže zažehnout kolektivní vůli. Naneštěstí to ale vypadá, že svět se předtím ještě hodně oteplí.