Máme všechny důvody se domnívat, že obchodní roztržka Spojených států s Čínou se ještě zhorší, než se začne zlepšovat, a že obchodní deficit USA bude i na dále narůstat. Ostatně ekonomická situace, která by administrativě prezidenta Donalda Trumpa umožnily nárokovat si ve sporu vítězství, by podkopala věrohodnost její hospodářské politiky.
Čína má v situaci, kdy se stala terčem amerických cel, tři možnosti jak reagovat. Za prvé by mohla kapitulovat a potlačit mnohé z „diskriminačních praktik“ vyjmenovaných ve zprávě zmocněnce USA pro obchodní jednání z března 2018 o transferech technologií a duševním vlastnictví. Prozatím nic nenaznačuje, že by Čína tuto možnost zvažovala.
Za druhé by Čína mohla spor eskalovat. Mohla by zavést vlastní cla s vyšší sazbou než USA, uplatnit je na širší škálu (a vyšší dolarovou hodnotu) amerického vývozu. Nebo by mohla dopady amerických cel na čínské vývozce kompenzovat tím, že nechá juan vůči dolaru devalvovat. Popřípadě by se politici mohli odpoutat od obchodu se zbožím a zamyslet se nad kapitálovými toky a souvisejícími podniky spolupracujícími s americkými firmami, čímž by úřadům umožnili znepříjemnit amerických finančním i nefinančním firmám podnikání v Číně. Stejně jako u první možnosti se takový postup zdá nepravděpodobný, přinejmenším v této fázi sporu.
Prozatím si Čína zvolila třetí možnost, která leží někde mezi kapitulací a eskalací. Čína sice uskutečnila odvetu, ale jen v úměrném rozsahu, odpovídajícím celním sazbám USA a dolarové hodnotě dotčeného obchodu. Zároveň se pokouší nárokovat si morální převahu pobízením k mezinárodnímu odsouzení protekcionismu a unilateralismu. To není těžké, poněvadž americkým clům v současnosti čelí několik dalších velkých ekonomik. Zajistit si souhlas třetích stran má zásadní význam pro domácí postavení čínského vedení. Kdyby byla vláda doma vnímána jako oběť americké šikany, musela by v obchodní při zaujmout mnohem tvrdší linii.
Co se týče USA, země má vlastně dosti omezené možnosti, přestože spor zahájila. Ani u administrativy nechvalně proslulé nepředvídatelností zřejmě nepřichází v úvahu bezpodmínečný obrat v otázce cel. Jenže to platí i pro status quo, kde již Čína úměrnou odvetou srovnala hřiště. Zbývá jedině eskalace – možnost, kterou Trumpova administrativa nadnesla, když pohrozila dodatečnými cly na veškerý import z Číny.
Jistěže, vyostřování sporu lze předejít dialogem či smysluplným snížením amerického obchodního deficitu. Ani jeden z těchto výsledků ale není v krátkodobém výhledu pravděpodobný. Od poloviny května, kdy čínský vicepremiér Liou Che naposledy navštívil Washington, zavládlo mezi vysokými představiteli obou stran radiový klid. Na červencovém ministerském zasedání G20 v Argentině USA oznámily, že neproběhnou žádné dvoustranné rozhovory s Číňany.
Bez rozhovorů by pokles celkového obchodního schodku USA stále ještě mohl Trumpově administrativě poskytnout politickou záminku ke zmírnění sporu, i když se obchodní bilance mezi USA a Čínou nezmění. Problém je, že ekonomické podmínky v USA směřují k dalšímu nárůstu obchodního deficitu.
V prvé řadě index rozprostření budoucích kapitálových výdajů Federální rezervní banky ve Filadelfii naznačuje přetrvávající sílu amerických investic do výroby. Od počátku roku 2018 se sice hodnoty indexu zmírnily, ale přesto zůstávají blízko třicetiletému maximu. Navíc index od roku 1970 silně koreluje se skutečnými investičními výdaji za stroje a zařízení (a je jejich předním ukazatelem) a ty zase výrazně korelují s dovozem do USA a obchodní bilancí. Optimismus ve výrobním sektoru tedy patrně přispěje k rozšiřování obchodního schodku, neboť dovoz bude stoupat, aby uspokojil investiční potřeby.
Posilující americký dolar bude mít tentýž účinek. Dolar je, při zohlednění zahraničního obchodu, na hladině, na které byl od konce 90. let do počátku nového milénia. Tedy v době, kdy růst dovozu do USA vytrvale překonával růst vývozu a obchodní deficit v nominálních hodnotách vzrostl na dvojnásobek (400 miliard dolarů). Už jen na základě směnného kurzu je obtížné si představit pokles obchodního schodku, obzvlášť teď, kdy dolaru pomáhají rostoucí americké úrokové sazby a zrychlující hospodářský růst.
Posledním faktorem, který je třeba brát v potaz, je mimořádně expanzivní fiskální pozice USA, která významně přispívá k nadpotenciálnímu hospodářskému růstu a k podnikatelskému optimismu, který jej obklopuje. Jestliže vláda explicitně podporuje silný růst a vzkříšení výrobního sektoru, není se pozitivním investičním záměrům co divit.
Zdá se, že v oblasti obchodu se USA bezděky dostaly do slepé uličky. Prosazováním fiskální stimulace a vyzdvihováním významu výroby Trumpova administrativa povzbuzuje investiční výdaje, čímž zhoršuje schodek obchodní bilance. Ve chvíli, kdy rostoucí úrokové sazby doprovází silný ekonomický růst, bude dolar pravděpodobně stoupat výš, což na oplátku posílí protivítr, jemuž americký export čelí.
Čím více budou USA za takových okolností usilovat o řešení svého „problému“ v oblasti obchodu, tím více může tento problém bobtnat. Teď hrozí, že Trumpova administrativa, frustrovaná výsledky svých vlastních opatření, ještě přitvrdí. Ačkoli už věc zašla příliš daleko, administrativa si dost možná myslí, že ještě nezašla dostatečně daleko.
James McCormack je výkonný ředitel a globální předseda Suverénní a nadnárodní skupiny v agentuře Fitch Ratings.
Copyright: Project Syndicate, 2018.
www.project-syndicate.org