Tuzemskou ekonomiku bych dnes asi nejlépe popsal číslem 2,8 %. Růst je o něco pod tím, co považujeme za potenciál, inflace naopak nad cílem, ale v rámci tolerančního pásma. Zatím procházíme relativně dobrými časy, řekl člen bankovní rady Tomáš Holub na Ranní kávě Jana Bureše, zaměřené na téma: Německá recese, brexit a obchodní války. Jedním dechem však upozorňuje, že tuzemská ekonomika má nyní hodně duální charakter. Vše spojené se zahraniční poptávkou stagnuje nebo jen mírně roste, solidní je spotřeba domácností, vlády, veřejné investice. Zde ale Tomáš Holub upozorňuje na fiskální podporu, bez níž by růst české ekonomiky byl řádově o půlprocento níže. Co mix rozpoložení německé a šířeji světové ekonomiky vůči té domácí znamená pro další nastavení měnové politiky? To rozebíráme v rozhovoru pro Patria.cz.
Patria.cz: V rámci svého vystoupení jste řekl, že růst ekonomiky je blízko potenciálu, nicméně s fiskální podporou. Podívejme se na vývoj očima Vašima, statistiky a Vašich modelů podrobněji.
Střednědobý předpoklad, který máme zakotven v našich prognózách a na kterém se v tuto chvíli také poměrně vzácně shodují empirické modely, které využíváme, hovoří o potenciálním růstu ekonomiky blízko 3 procent.
Stimulace ze strany fiskální politiky do spotřeby jde jednak přes nadstandardní zvýšení penzí a také přes růst mezd ve veřejném sektoru, což vytváří pro domácnosti dodatečné zdroje na jejich spotřebu. Bez nich předpokládám, že by růst byl pomalejší. Stále dvouciferným tempem pak rostou veřejné investice. To jsou dvě složky, které ekonomiku podporují. Bez této podpory bych očekával růst ekonomiky mezi 2 až 2,5 procenty. To již ve vztahu k potenciálu není úplně oslnivé číslo.
Proti tomu jako odraz vnějších nejistot vnímám zpomalení vývozu a podnikových investic – tyto dvě věci jsou jasně vidět. Nevnímám tedy, že bychom vůči německé ekonomice a zahraničnímu vývoji obecně požívali nějakou imunitu, o čemž se někdy hovoří.
Ta část ekonomiky, která je navázána na zahraniční poptávku, citelně zpomalila. Stále silně roste ta část ekonomiky, zejména služby, která je navázána na domácí poptávku. I s podporou fiskální politiky. Zde některé části ekonomiky rostou i o 4 až 5 procent. Zhoršování zde zatím vidět není, dynamika je poměrně setrvalá. A to včetně pokračujícího růstu zaměstnanosti a růstu mezd ve službách.
V exportně orientovaném průmyslu se dostáváme k 1 procentu nebo i pod něj. Pokud zohledníme fakt, že služby tvoří zhruba dvě třetiny tuzemské ekonomiky a průmyslová výroba zhruba třetinu, dostáváme se s celkovým růstem ekonomiky někam mírně pod ona 3 procenta.
Ekonomika zažívá prorůstový poptávkový stimul od české vlády, tím se lišíme od Německa. Tedy pozorovanou imunitu tuzemské ekonomiky od té německé připisuji zčásti vitamínům, které do ekonomiky dodává česká vláda.
S duálním charakterem ekonomiky je tu také asymetrie: zatímco zaostávající exportní sektor má potenciál stáhnout s sebou domácí ekonomiku, opačně to nefunguje – ta nemůže vytáhnout vzhůru exportní sektor.
Patria.cz: Jak vyznívá porovnání aktuálního vývoje s platnou prognózou centrální banky?
Ve vztahu k prognóze se zatím nic zásadního neděje, ale je zde intenzívní debata, zda náš výhled zohledňující konsensus v podobě výhledů zahraničních analytiků, nemůže být příliš optimistický ve vztahu k tomu, co se reálně děje v Evropě a ve světě.
Kurz koruny se od naší prognózy odchyluje. Prognózy nadále vedou k pozvolna posilující koruně, v realitě to ale nyní nepozorujeme a je možné, že tento stav bude přetrvávat.
Úrokové sazby jsou zatím o něco níže, než s čím počítala naše prognóza. Jeden z důvodu pro ČNB jsou vnímaná rizika horšího než předpokládaného zahraničního vývoje.
Foto: Momentka z Ranní kávy s hlavním ekonomem Patria Finance Janem Burešem, hostem i člen BR ČNB Tomáš Holub
Patria.cz: Jsme v rovině sazeb. Nebylo možné si nevšimnout rozporu, kdy se debata bankovní rady ČNB odehrávala v pásmu stagnace až růstu sazeb, očekávání finančního trhu ale ve směru poklesu sazeb ČNB.
Inflaci máme stále nad cílem. Tlaky na růst cen z domácí ekonomiky stále vidíme jako robustní, zejména ve vztahu k napjatému trhu práce a růstu mezd. Nyní tedy v zásadě diskutujeme, zda ochlazení, které přichází ze zahraničí, je samo o sobě tak silné, že přivede inflaci shora na cíl, nebo zda tento proces bude ještě muset podpořit měnová politika nějakým dalším mírným zpřísněním úrokových sazeb.
Patria.cz: Čím si tedy vysvětlujete ono protichůdné očekávání trhů?
Finanční trh podle mého názoru hodně sázel na to, že nás uvolňování měnové politiky ECB nějakým způsobem dotlačí k tomu, že začneme také snižovat sazby.
Patria.cz: Nedotlačí tedy?
Pro mne by to dávalo smysl, pokud by uvolňování ze strany ECB vedlo k tlakům na posilování kurzu koruny. To ale nevidíme, ani trh s posilujícím kurzem příliš nepočítá. V tom jsem tedy vnímal nekonsistenci a v poslední době dle mého soudu trh začal přehodnocovat výhled úrokových sazeb – směrem k respektování, že debata se stále vede v rovině, zda stabilita nebo zvýšení.
Stále mi úplně nedává smysl to, že pětileté nebo desetileté sazby jsou hodně nízko vůči tomu, kde se dnes pohybuje hlavní úroková sazba ČNB. To ale vnímám spíše jako přenos nálady ze zahraničí než jako nějaký signál o budoucím směřování (jeho odhadu) domácí měnové politiky.
Patria.cz: jak vnímáte pozici ČNB vůči pozici ECB z pohledu budoucího manévrovacího prostoru?
Situaci ČNB z pohledu měnové politiky považuji za komfortnější než ECB. Máme prostor uvolňovat měnovou politiku skrze standardní nástroje, nejprve sazby.
Patria.cz: Co je aktuálně pro ČNB momentem, který by mohl výrazněji posunout její náhled na vývoj ekonomiky a nastavení měnové politiky? Nějaké klíčové nadcházející makročíslo? Nová prognóza?
Já myslím, že nová prognóza bude důležitá. Osobně předpokládám, že bude dávat určité argumenty pro ještě alespoň jedno zvýšení úrokových sazeb. Debata podobně jako v září bude o tom, zda rostoucí rizika ze zahraničí jsou dostatečně silným argumentem, abychom se tou prognózou bezprostředně neřídili a spíše zvolili nějakou vyčkávací strategii. Ve vztahu k tomu jsou samozřejmě důležité signály, které přicházejí zvenku: zda stále pokračuje zhoršování výhledu v zahraničí nebo zda už někde dosedneme na to dno, kde se nebudeme dále posouvat pesimistickým směrem. Půjde tedy o to, mít určitou míru jistoty, jak silnému zpomalení ze zahraničí tuzemská ekonomika bude čelit.
Patria.cz: Zastavme se na závěr u oznámeného záměru ČNB od příštího roku zveřejňovat konkrétní postoje konkrétních členů bankovní rady v zápisech z měnového jednání. Jakými okolnostmi je tento krok motivován? Ryze transparencí?
Ano, motivací je další posun k mírně větší transparenci, kterou ale obecně máme vysokou. Stále se zamýšlíme, kde lze v naší komunikační otevřenosti jít ještě dále. K debatě nad touto konkrétní věcí jsme se vraceli opakovaně. Přijde nám, že zápisy z měnového jednání díky tomuto kroku budou pochopitelnější a někdy také čtivější. Zbavíme se „nesexy“ obratů typu „zazněl také názor, jeden člen bankovní rady zmínil…“. Očekáváme větší přidanou informační hodnotu.
Tomáš Holub – člen bankovní rady ČNB
Tomáš Holub se narodil 19. srpna 1974 v Liberci. Vystudoval Institut ekonomických studií Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy, kde postupně získal titul bakaláře v oboru ekonomie (1995), magistra v oboru finance a bankovnictví (1997) a Ph.D. v oboru teoretická ekonomie (2001). Za diplomovou práci na téma Měnová politika v ČR (1993–1996) obdržel v roce 1997 Bolzanovu cenu, kterou uděluje rektor UK za mimořádné objevné práce. Za svou disertační práci Three Essays on Central Banking and Credibility získal cenu Olgy Radzynerové udělovanou Rakouskou národní bankou a Cenu ministryně školství, mládeže a tělovýchovy ČR pro vynikající studenty a absolventy studia ve studijním programu. Absolvoval rovněž studijní pobyty na Georgetown University ve Washingtonu, D.C. a na London School of Economics and Political Science v Londýně. V letech 1996–2000 pracoval jako makroekonom v . Poté nastoupil do ČNB, kde nejprve zastával pozici poradce viceguvernéra, resp. poradce guvernéra. Od roku 2004 do 30. března 2015 byl ředitelem sekce měnové a statistiky a od 1. dubna 2015 do 30. listopadu 2018 ředitelem sekce měnové. Zároveň přednáší monetární ekonomii a mezinárodní makroekonomii na IES FSV UK, kde v roce 2011 získal docenturu v oboru ekonomické teorie. V letech 1998–2002 vyučoval též na VŠE Praha. V domácích i zahraničních odborných časopisech pravidelně publikuje články se zaměřením na cílování inflace, kurzové otázky, nezávislost a transparenci centrální banky, její finanční hospodaření a cenovou konvergenci. Je členem představenstva České společnosti ekonomické, v letech 2006–2007 byl jejím prezidentem.
Členem bankovní rady České národní banky je od 1. prosince 2018.