Co by pro evropské ekonomiky znamenalo zastavení dovozu ruského plynu? Ekonomy tato otázka ostře rozděluje. Všichni se shodnou, že by to mělo negativní důsledky, ale jak zlé by byly? Prognózy sahají od mírné recese po ekonomickou pohromu a masovou nezaměstnanost.
Přes veškeré intelektuální úsilí vynaložené na odhady rozsahu potenciálních poklesů HDP bylo však zatím řečeno mnohem méně o tom, jak se připravit na nedostatek plynu, jestliže Rusko samo sáhne k uzavření kohoutů. To je jako předpovídat rozsah škod, jež napáchá hurikán, namísto skutečných příprav na samotnou bouři.
Teď, když Rusko pozastavilo dodávky plynu do Polska a Bulharska, nemají ale evropští tvůrci politik a odborníci na výběr. Od dohadů nad pravděpodobnými dopady (které nikdo nedokáže přesně předpovědět) musí pozornost přesunout ke zvládání opravdových důsledků potenciálních nedostatků plynu. Na plný výkon už jedou všichni evropští dodavatelé plynu – nejen producenti v Evropské unii, ale i sousední země dodávající komoditu plynovodem a vývozci globálního zkapalněného zemního plynu. Plyn dodávaný převážně potrubím z Ruska tvoří v Evropské unii 40 % dodávek. Kdyby došlo k přerušení přísunu, což by se dost dobře mohlo stát, spotřebu plynu v EU by bylo nutné výrazně snížit.
K takovému snížení spotřeby mohou obecně pomoci tři mechanismy: vysoké ceny, vládní programy a nařízení přídělů. Samotný cenový mechanismus podle našeho mínění nebude ke zvládnutí nedostatků stačit. Ceny plynu už jsou v Evropě na rekordních výších a úspory plynu ani zdaleka nestačí. Další zvyšování cen by zhoršilo inflaci a nejhůř by dopadlo na chudé. A vzhledem k tomu, že nařízený přídělový systém je nejzazší možnost, myslíme si, že je zapotřebí věnovat pozornost zbývající možnosti: vládním iniciativám.
V nedávném přehledu přístupů pro Německý institut pro ekonomický výzkum vyzýváme k vytvoření nouzového plánu na úrovni EU s cílem dosáhnout úspor plynu. Aby odvrátil hrozící populistické ataky zprava, každý takový plán musí požívat podpory veřejnosti a musí být nahlížen jako spravedlivý. Bez širokého zapojení zainteresovaných subjektů a solidarity napříč EU se zvýhodněným skupinám bude dařit mnohem lépe než ostatním, což by ještě zhoršilo stávající nerovnosti a vyostřilo spory jak uvnitř evropských společností, tak mezi nimi.
Evropská unie sice má určité nouzové směrnice pro dodávky elektřiny a infrastrukturu, ale ani jedna se nehodí ke zvládnutí rozsahu potenciálních nedostatků, které by vyplynuly z náhlého a měsíce trvajícího pozastavení dodávek ruského plynu. Většina stávajících mechanismů byla uzpůsobena pro krátkodobé výpadky zapříčiněné extrémním počasím nebo selháním techniky, a to na ochranu spotřebitelů v bytovém prostředí, takže podrobuje průmyslové uživatele nařízeným přídělům. Bude-li ale přerušení trvat několik měsíců, odstavení evropských energeticky náročných průmyslových sektorů není schůdnou možností. Mohlo by mít významné dominové účinky, včetně dalšího tlaku na globální dodavatelské řetězce, potenciálně s dalekosáhlými důsledky pro inflaci a růst.
Úspory plynu v rozsahu dostačujícím k vykompenzování výpadků by tudíž musely zahrnovat podstatná přispění všech skupin spotřebitelů plynu – domácností a služeb jakož i průmyslu. K tomu by byly zapotřebí jasné cíle a férové sdílení břemene mezi členskými státy EU, napříč domácnostmi a vlastníky rezidenčních nemovitostí a průmyslovými uživateli. Aby však takové cíle byly politicky přijatelné a připravené k použití, je nutné je dojednat preemptivně.
Dokud je ještě čas, plynem vytápěné budovy by se navíc měly zateplit dodatečnou izolací. To je dalekosáhlá snaha, která vyžaduje nouzový investiční plán. Dalších úspor lze dosáhnout úpravou nastavení topných systémů, ale nezbytné budou i nelehké reakce na straně chování. Například každým snížením teploty v místnosti o 1° Celsia mohou Evropané snížit svou spotřebu plynu na vytápění o přibližně 10 % a dalších úspor lze dosáhnout tím, že se neobývané místnosti nebudou vytápět.
Žádat lidi, aby šetřili plynem, před nás klade důležité otázky ohledně distribuce a legitimity. Aby vlády získaly podporu veřejnosti, budou muset přesvědčivě obhájit společný postup. Součástí jejich plánů musí být rozdělení snah, podpory a pokynů k uskutečnění úspor, opatření k zajištění transparentnosti a v případě nutnosti mechanismy k vymáhání souladu s pravidly. Tento proces bude snazší a účinnější, pokud se vlády EU společně usnesou na cílech úspor plynu a každý členský stát se zaváže uskutečnit svůj spravedlivý díl. Pokud by plynu začal být nedostatek, aniž by byl připraven nouzový plán, chaotické dělení břemene by pravděpodobně neúměrně uškodilo těm nejzranitelnějším.
Vzhledem k široké škále zainteresovaných osob by k jednáním o nouzových plánech mělo dojít bezodkladně. Páteří jakékoli reakce EU na přerušení dodávek budou nevyhnutelně cíle a opatření směřující k úsporám plynu. Jestliže se dohodnou zároveň s krizovými plány na přídělový systém a dodatečná solidární opatření, budou hodnověrnější. Tvorba ekonomických politik si musí osvojit logiku krizové připravenosti a věnovat obzvláštní pozornost otázkám spravedlivosti, solidarity a legitimity.
Posun od soustředěnosti na ekonomické prognózy ke krizovým přípravám by se mohl ukázat jako zásadní pro schopnost Evropy přestát sociální, ekonomické a politické náklady přerušení dodávek plynu. Úkolem pro tvůrce politik je vypracovat reakce na plynovou nouzi, které nebudou jen cenově založené, zajistit, aby všichni přispívali spravedlivým dílem a v co největším rozsahu mírnit škody.
Karsten Neuhoff, profesor na Technické univerzitě Berlín, je vedoucím oddělení klimatické politiky na Německém institutu pro ekonomický výzkum (DIW Berlin).
Isabella M. Weberová, docentka ekonomie na Massachusettské univerzitě v Amherstu, je autorkou knihy How China Escaped Shock Therapy: The Market Reform Debate (Routledge, 2021).
Copyright: Project Syndicate, 2022.
www.project-syndicate.org