Paul Krugman na svém blogu píše, že „Čína vloni vykázala první bilionový obchodní přebytek v historii. Měla by Čína slavit svůj úspěch? Ne, tento přebytek je známkou slabosti, nikoli síly.“ Podle ekonoma totiž ukazuje na zjevnou neschopnost Číny vypořádat se se svými základními ekonomickými problémy.
Slavit tedy nemá podle ekonoma důvod ani Čína, ani její obchodní partneři. Obrovské čínské obchodní přebytky totiž způsobují problémy i v jiných zemích – i když „ne takové, jaké si představují hard-core merkantilisté, jako je Donald Trump.“ Čínský pokus „exportovat své problémy“ se tak setkává s protekcionistickým odporem. Krugman k tomu dodává, že „když nějaký národ generuje obchodní přebytky, mnoho lidí si myslí, že je to známka síly.“ Jinak řečeno, „pokud prodáváte do jiných zemí více, než kupujete, musí to být proto, že je nějakým způsobem předháníte.“ Ale takhle to vůbec nefunguje, píše ekonom. Proč?
„Často se setkávám s lidmi, kteří věří, že úspěšná ekonomika, která dosahuje rychlého růstu produktivity a vede v oblasti špičkových technologií, míří k velkým obchodním přebytkům právě proto, že je tak konkurenceschopná a přitáhne spoustu zahraničního kapitálu. Ve skutečnosti opravdu platí, že když nějaká ekonomika překonává své konkurenty v produktivitě a technologiích, obvykle přiláká mnoho zahraničních investic. Ale to znamená, že má obchodní deficit, nikoli přebytek,“ vysvětluje ekonom.
Příkladem uvedeného efektu jsou právě Spojené státy. Produktivita v USA po roce 1995 překonávala svým růstem produktivitu v Evropě, protože USA více využívaly nové informační technologie. V důsledku toho začaly do USA proudit zahraniční peníze, a to vedlo k mnohem většímu obchodnímu deficitu USA. A naopak, když některé země projdou velkým poklesem obchodních deficitů nebo nárůstem obchodních přebytků, je to obvykle proto, že se stalo něco špatného. Podle Krugmana to ukazují běžné účty zemí jižní Evropy během krize eura před 15 lety.
Je zřejmé, že Řecko, Portugalsko a Španělsko nezaznamenaly v uvedeném období velký nárůst konkurenceschopnosti. Místo toho došlo k náhlému zastavení přílivu kapitálu, když investoři ztratili důvěru ve schopnost těchto zemí splácet své dluhy. To si vynutilo drastický pokles dovozu, kterého bylo z velké části dosaženo prostřednictvím úsporných opatření. Ta přitom přivedla tyto země do velmi hluboké recese. „Čína naštěstí není v tak hlubokých problémech,“ míní Krugman. Nicméně čelí velkým výzvám spojeným se zpomalujícím tempem růstu.
Co by tedy měla čínská vláda v současné situaci dělat? Podle ekonoma je cestou podpora spotřeby domácností. Detaily v zítřejším Víkendáři.
Zdroj: Blog Paula Krugmana
https://paulkrugman.substack.com/archive?sort=new