Hlavní událostí tohoto týdne bude bezesporu obchod. 9. července vyprší lhůta, kterou si stanovil Donald Trump pro uzavření nových obchodních dohod s většinou hlavních obchodních partnerů. Kromě Británie a Vietnamu však zatím dohody trochu váznou (pokud nepočítáme dohodu s Čínou na omezení “nejvyšších” cel). A především klíčoví strategičtí partneři USA v čele s Evropskou unií, Japonskem a Jižní Koreou mají zdá se k dohodě stále daleko. Podle posledních komentářů se zdá, že přes jistý pokrok v jednáních je plnohodnotná nová obchodní dohoda s EU málo pravděpodobná (obchodní vztahy mezi EU a USA jsou příliš komplexní a času bylo velmi málo). Jako pravděpodobnější považujeme na základě nedělních výroků amerického ministra financí Scotta Bessenta buď mírný odklad účinnosti vysokých “recipročních” cel do 1. srpna, nebo čistě “taktickou” obchodní dohodu omezující prostor pro eskalaci v nejbližších měsících.
Pokud k takovéto “taktické” dohodě dojde, bude klíčové sledovat několik věcí. Za prvé, zda spadne definitivně ze stolu hrozba zavedení vysokých “recipročních” cel na zboží z EU (ať už ve výši 20 nebo 50 %)..., tedy žádná nová lhůta. Za druhé, zda se EU trvale smíří s 10% dodatečnými cly na dvě třetiny vývozů do USA a s 25% dodatečnými cly na automotive a producenty kovů…, nebo si zvládne vyjednat určité alespoň malé výjimky? Za třetí, zda se výměnou za “obchodní smír” EU zaváže k významnějším ústupkům v některých mimo-celních bariérách nebo se zaváže k výraznějším strategickým nákupům z USA? A za čtvrté, jak se vyvine situace okolo zhruba třetiny evropských exportů do USA, na které zatím neplatí žádné zvýšené celní sazby (zejména farmaceutický a chemický průmysl)?
Otázek na stole tedy není vůbec málo. V tuto chvíli na základě dostupných čísel vidíme, že evropský průmysl je v průměru schopný s dosavadní výší cel “fungovat” a dopady do evropské i české ekonomiky jsou spíše menší. I proto jsme v uplynulých týdnech snížili naše odhady negativních dopadů na českou ekonomiku a nyní předpokládáme růst o 2,1 % v tomto roce a o 1,8 % v roce příštím. Na druhou stranu pořád reálně hrozí i nedohoda. A zatímco pro značnou část evropských podniků je sice 10 % ještě snesitelný “poplatek” za vstup na americký trh, nárůst na 20 nebo 50 % by znamenal pro řadu podniků de facto konec obchodních vztahů. Stejně tak farmaceutický a chemický průmysl, který zatím dodatečná cla nepocítil, může být ve finále zatížen o poznání vyšší celní sazbou. To, že zatím v evropských číslech negativní dopad cel příliš nevidíme tedy neznamená, že ho tam neuvidíme ve druhém pololetí…
TRHY
Koruna
Česká koruna si v reakci na relativně jestřábí zápis ze zasedání ČNB a lehce vyšší inflaci ke konci týdne vcelku libovala a dostala se do blízkosti 24,60 EUR/CZK - úrovně, které jsme ji předpokládali na konci tohoto kvartálu. Tento týden bude hodně ve znamení obchodu. Vzhledem k tomu, že jsou očekávání trhů spíše opatrně optimistická, může mít koruna teoreticky problém své zisky i v případě pozitivního vyznění tohoto týdne dál rozšiřovat. Na druhé straně i dnešní relativně pozitivní průmysl již pravděpodobně nijak výrazněji nevylepší úrokový diferenciál mezi krátkými českými a eurovými sazbami - další zdroj úspěchu z uplynulých týdnů…
Eurodolar
Eurodolar vstupuje do dalšího nabitého týdne na dostřel hranice 1,18 EUR/USD. Zdrojem očekávané rozkolísanosti bude opětovně americká obchodní politika, respektive deadline pro celní dohodu s EU, Japonskem nebo Jižní Koreou. Na frontě USA-EU počítáme s dohodou “v principu”, jak o ní hovoří šéfka EK Ursula von der Leyenová. To znamená akceptaci 10% plošných cel, ale zároveň prostor pro vyjednávání o určitých výjimkách pro sektorová cla.
Taková forma principiální dohody, která by umožnila další jednání, je z našeho pohledu na eurodolarovém trhu zčásti zaceněna, a proto očekáváme mírnější volatilitu oproti dubnu. Jiným případem by byl pochopitelně scénář ne-dohody a Trumpovy hrozby 50% cel na EU, který by dle našeho názoru mohl vést k dalším ztrátám dolaru k hranici 1,20 EUR/USD.