Digitální měny centrálních bank se mohou stát inovacemi v centrálním bankovnictví a řada zemí zvažuje jejich zavedení. Na stránkách VoxEU to tvrdí ekonom Pascal Paul a jeho kolegové a zamýšlí se nad tím, co by takové měny přinesly v praxi. Připomínají, že zkušenosti s nimi jsou v tuto chvíli ještě omezené. Zatím se spoléhá spíše na teoretické úvahy a analýzy. Podle těchto ekonomů mohou digitální měny centrálních bank přinést „významné zlepšení blahobytu, a navzdory silnějšímu zájmu o tyto měny v Evropě může být potenciální zlepšení vyšší v USA.“
Paul tvrdí, že v roce 2024 bylo 134 zemí, které aktivně zkoumaly, nebo se dokonce připravovaly na zavedení vlastních digitálních měn. „Tato skupina zahrnuje většinu ekonomik G20 s obzvláště významnými iniciativami, jako je digitální euro v eurozóně.“ Zavedení digitální měny centrální banky (CBDC) by přitom mohlo podstatně změnit finanční a měnovou oblast. Paul a jeho kolegové pracují s modelem, který indikuje mimo jiné následující:
Na jedné straně domácnosti z CBDC těží, protože poskytuje další bezpečnou a pohodlnou možnost spoření a konkuruje tradičním bankovním vkladům. To vede banky k nabídce lepších sazeb z vkladů, aby si udržely své klienty. Na druhou stranu banky samotné musí zvýšit své sazby z vkladů a zároveň čelí odlivu vkladů. To dohromady snižuje jejich ziskovost i poskytování úvěrů podnikům, což následně vede k nižším investicím a produkci.
Výstupy modelu se mění podle toho, jaká je sazba úročení u CBDC. A ekonomové tvrdí následující: „Zjistili jsme, že dochází k významnému zlepšení celkové prosperity, když země přijmou jednoduché pravidlo pro určení úrokových sazeb u CBDC: Stanovení sazby buď na 0 %, nebo na 1 % pod současnou úrokovou sazbou podle toho, která hodnota je vyšší. Toto pravidlo účinně vyvažuje potenciální výhody a nevýhody CBDC a vyhýbá se kontroverzním výsledkům, jako jsou záporné sazby CBDC, které jsou politicky náročné a nepopulární.“
Paul dodává, že pokud CBDC platí velmi nízkou úrokovou sazbu, domácnosti projevují minimální zájem o držení digitální měny a tržní síla bank v oblasti vkladů není výrazněji ovlivněna. Takto nastavený systém tak omezuje potenciální zisky ze zavedení CBDC. Pokud je naopak úroková sazba CBDC nastavena velmi vysoko, domácnosti dramaticky přecházejí z tradičních bankovních vkladů na CBDC. Tento posun vede k významnému poklesu ziskovosti bank a jejich úvěrových schopností. V důsledku toho trpí investice podniků a celková ekonomická aktivita klesá, což v konečném důsledku poškozuje blahobyt.
Zmíněný model pak identifikuje optimální sazbu CBDC pro USA kolem 0,8 % ročně a obecněji ve zmíněném rozsahu. „Náš model také kalibrujeme pro eurozónu, kde Evropská centrální banka aktivně připravuje digitální euro. Eurozóna se od USA liší zejména vyšší závislostí nefinančních podniků na bankovních úvěrech (přibližně 80 % oproti 30 % v USA). Přínosy pro blahobyt jsou v důsledku zavedení CBDC v eurozóně menší, protože negativní efekt směrem k bankovnímu sektoru je silnější,“ uvádějí ekonomové. A jejich model ukazuje:
Pro USA vychází růst blahobytu o 27 bazických bodů u sazby CBDC ve výši 0,8 %. Eurozóna dosahuje nižšího vrcholu nárůstu blahobytu, který se zvyšuje jen o 18 bazických bodů. A to při nižší optimální sazbě CBDC ve výši 0,6 %. Navzdory silnějšímu zájmu o CBDC v Evropě tedy může být potenciální nárůst blahobytu pro USA vyšší.
Zdroj: VoxEU