V době, kdy se velká část dění na trzích točí kolem nových technologií, se o tzv. hodnotových akciích moc nehovoří. Pozornost je zaměřená na růstovou část trhu a na první pohled by se mohlo zdát, že ta hodnotová je zanedbávána. Bylo by to jen zdání…
Následující graf ukazuje výkony hodnotových akcií relativně k růstovým, a to ve světě mimo USA a ve Spojených státech. Až někdy do roku 2023 se trhy v obou regionech chovaly hodně podobně. S tím, že někdy v roce 2006 se zlomil dřívější trend relativního posilování hodnoty a na síle začaly nabírat růstové akcie. V USA tento trend s řadou krátkodobých cyklů pokračuje v podstatě dodnes. Ovšem ve světě je situace jiná. Po roce 2021 totiž na trzích mimo USA začala opět získávat náskok hodnota.
Před časem jsem tu trochu přispěl k opakující se diskusi o „návratu hodnoty“ poukázáním na to, že tento návrat již proběhl. Tedy na úrovni valuací. Jaká je situace nyní? Podle dat Yardeni Research se růstové akcie v indexu SPX 500 nyní obchodují s PE kolem 28. Hodnotové akcie tamtéž mají PE u 19. V obou případech jsou to hodnoty vysoko nad historickými standardy, u hodnoty nebyly výrazně výš ani během internetové bubliny, u růstu ano. V tomto smyslu tedy nemá smysl čekat na nějaký velký návrat hodnotových akcií, protože ten již proběhl.
Podobné úvahy o návratech hodnoty mohou být živeny tím, že rozdíl ve valuacích růstu a hodnotových akcií je také mimořádně vysoko. Nicméně z výše uvedeného plyne, že ne kvůli nízkým valuacím hodnoty, ale kvůli tomu, jak extrémně vysoko jsou ty u růstu. Jenže pokud operujeme s tím, že valuace hodnoty by se proto měly také dostat ještě výš než nyní, spíše než o jejich návratu hovoříme o vstupu do mimořádně ojedinělého období.
Navíc se samozřejmě nabízí otázka, při jaké úrovni valuací již hodnotové akcie nejsou hodnotovými akciemi. Tedy akcie s „nízkými“ valuacemi. Celkově mě přitom ono rozdělení, respektive názvosloví připadá jako docela kontraproduktivní a to z jednoduchého důvodu: Investorům by vždy a u všech akciích mělo záležet na poměru ceny k hodnotě, respektive jejímu odhadu. Pokud je cena třeba na 100 dolarech a někdo se domnívá, že hodnota je na 50, nejde o zajímavou investici (maximálně o spekulaci, pokud sázíme na „ještě většího blázna“, nebo něco podobného). A naopak.
Tento princip by měl platit u všech akcií, respektive firem. U těch, kde se čeká vysoký budoucí růst tržeb a zisků a tudíž mají vyšší valuace. Stejně jako u akcií a firem, které nerostou, možná pomalu zmenšují svou velikost a obchodují se za násobky výrazně nižší. U všech jde o hodnotu, respektive její poměr k ceně. Navíc koncept hodnotových akcií tak, jak je běžně používán, podle mne mohl během řady let dost ztratit na relevanci. Proč?
Připomeňme si, že jeho kořeny leží v době, kdy se na trhu obchodovaly společnosti za ceny, které byly pod tzv. likvidační hodnotou. Tedy hodnotou danou čistě tím, jaký je součet hodnoty jednotlivých aktiv, kdyby se prostě rozprodaly. To se přímo odráží, či odráželo v nízkých poměrech cen akcií k jejich účetním hodnotám. Jenže ty doby, charakterizované mimo jiné ne tak snadným přístupem k informacím, jsou již dávno pryč. Pokud ale někteří investoři mluví o tom, že o hodnotové akcie se nyní nikdo moc nezajímá, dost by to kolidovalo s tím, jak vysoko jsou jejich valuace.
Moje suma sumárum: Hodnota, respektive její odhad či nějaká úvaha o ní, by měla rozhodovat při investicích vždy. Samotný koncept hodnotových akcií tak, jak je používán, může být trochu zastaralý. A pokud se jej držíme, tak takto zadefinovaná skupina akcií rozhodně není mimo zájem investorů. Jen tento zájem není tak extrémně velký, jako o akcie růstové. A to i v USA, o světě mimo něj hovoří jasně uvedený graf.