Ekonom Lars Calmfors na stránkách euru ve Švédsku? „Nejzřetelnější výhodou členství v eurozóně je eliminace nákladů spojených se směnou měn, ale zisky jsou mírné. Dosahují přibližně 0,1 až 0,2 % HDP. Větší zisky naopak pramení ze zvýšeného obchodu a přímých zahraničních investic. Ty jsou odrazem toho, že mizí nejistota ohledně směnného kurzu vůči euru,“ píše ekonom na základě své analýzy. Přijetí eura přitom podle některých výpočtů zvýšilo obchod mezi členskými zeměmi celkem o 10 až 15 % ve srovnání s hypotetickým scénářem bez společné měny. Obchod se třetími zeměmi se zřejmě zvýšil zhruba o polovinu. Švédsko přitom již z tohoto efektu třetí země těžilo, vstup by tedy na základě uvedených čísel „pravděpodobně zvýšil obchod s eurozónou o dalších 5 až 7,5 %. A dopad na přímé zahraniční investice je zřejmě ještě silnější. Podle analýzy ekonoma Forslida euro zvýšilo přímé zahraniční investice mezi zeměmi eurozóny zhruba o 20 %.“ Co argumenty proti vstupu do eurozóny? „Hlavním argumentem jsou náklady spojené se stabilizační politikou v případě šoků specifických pro danou zemi. Přijetí eura s sebou totiž nese opuštění nezávislé měnové politiky i vlastního směnného kurzu.“ Obavy s tím spojené stály za dřívějšími doporučeními, aby Švédsko se vstupem do eurozóny počkalo. Šlo o dobu, kdy se ekonomika zotavovala z hluboké krize a byla zatížena vysokým veřejným dluhem, což omezovalo prostor pro fiskální stabilizaci. „Jesper Hansson ale ukazuje, že švédský hospodářský cyklus se v průběhu času stále více synchronizoval s hospodářským cyklem eurozóny. Pravděpodobným vysvětlením je, že hlubší obchodní a finanční integrace posílily přenos šoků mezi zeměmi. To by mělo snižovat potřebu nezávislé měnové politiky,“ dodává k uvedenému Calmfors. Ale to není vše, protože „společná měnová politika může mít na Švédsko jiný dopad než na eurozónu… Švédská ekonomika je totiž citlivější na úrokové sazby, což odráží vyšší zadlužení domácností a kratší doby fixace úrokových sazeb. Změny úrokové sazby ECB by proto mohly být pro Švédsko příliš velké.“ Jaké mohou být úvahy ve vztahu k měnovému kurzu a jeho stabilizační role? „Švédská koruna v období ekonomického útlumu oslabovala a v období konjunktury posilovala, což pomohlo stabilizovat hospodářskou aktivitu. Prudké oslabení během globálních nabídkových šoků v letech 2022 až 2023 však přispělo k inflačním tlakům, a tím zkomplikovalo politiku. V geopoliticky turbulentnějším světě se takové poruchy mohou stát častějšími, což zvyšuje riziko, že se směnný kurz bude pohybovat nevhodným směrem,“ píše ekonom. Pokračování v zítřejším Víkendáři. https://cepr.org/voxeu/columns/it-may-be-time-sweden-join-euro" target="_blank">VoxEU tvrdí, že Švédsko by se možná mělo stát členem eurozóny. Připomíná, že Švédsko se v roce 1999 rozhodlo zůstat mimo měnovou unii, a to na základě doporučení vládní analýzy, v referendu v roce 2003 pak většina obyvatel přijetí eura odmítla. Poté se téma přesunulo na vedlejší kolej, ale nyní podle ekonoma opět získává na relevanci. Jaké hlavní argumenty vidí ekonom pro a proti euru ve Švédsku?
„Nejzřetelnější výhodou členství v eurozóně je eliminace nákladů spojených se směnou měn, ale zisky jsou mírné. Dosahují přibližně 0,1 až 0,2 % HDP. Větší zisky naopak pramení ze zvýšeného obchodu a přímých zahraničních investic. Ty jsou odrazem toho, že mizí nejistota ohledně směnného kurzu vůči euru,“ píše ekonom na základě své analýzy. Přijetí eura přitom podle některých výpočtů zvýšilo obchod mezi členskými zeměmi celkem o 10 až 15 % ve srovnání s hypotetickým scénářem bez společné měny. Obchod se třetími zeměmi se zřejmě zvýšil zhruba o polovinu.
Švédsko přitom již z tohoto efektu třetí země těžilo, vstup by tedy na základě uvedených čísel „pravděpodobně zvýšil obchod s eurozónou o dalších 5 až 7,5 %. A dopad na přímé zahraniční investice je zřejmě ještě silnější. Podle analýzy ekonoma Forslida euro zvýšilo přímé zahraniční investice mezi zeměmi eurozóny zhruba o 20 %.“
Co argumenty proti vstupu do eurozóny? „Hlavním argumentem jsou náklady spojené se stabilizační politikou v případě šoků specifických pro danou zemi. Přijetí eura s sebou totiž nese opuštění nezávislé měnové politiky i vlastního směnného kurzu.“ Obavy s tím spojené stály za dřívějšími doporučeními, aby Švédsko se vstupem do eurozóny počkalo. Šlo o dobu, kdy se ekonomika zotavovala z hluboké krize a byla zatížena vysokým veřejným dluhem, což omezovalo prostor pro fiskální stabilizaci.
„Jesper Hansson ale ukazuje, že švédský hospodářský cyklus se v průběhu času stále více synchronizoval s hospodářským cyklem eurozóny. Pravděpodobným vysvětlením je, že hlubší obchodní a finanční integrace posílily přenos šoků mezi zeměmi. To by mělo snižovat potřebu nezávislé měnové politiky,“ dodává k uvedenému Calmfors.
Ale to není vše, protože „společná měnová politika může mít na Švédsko jiný dopad než na eurozónu… Švédská ekonomika je totiž citlivější na úrokové sazby, což odráží vyšší zadlužení domácností a kratší doby fixace úrokových sazeb. Změny úrokové sazby ECB by proto mohly být pro Švédsko příliš velké.“
Jaké mohou být úvahy ve vztahu k měnovému kurzu a jeho stabilizační role? „Švédská koruna v období ekonomického útlumu oslabovala a v období konjunktury posilovala, což pomohlo stabilizovat hospodářskou aktivitu. Prudké oslabení během globálních nabídkových šoků v letech 2022 až 2023 však přispělo k inflačním tlakům, a tím zkomplikovalo politiku. V geopoliticky turbulentnějším světě se takové poruchy mohou stát častějšími, což zvyšuje riziko, že se směnný kurz bude pohybovat nevhodným směrem,“ píše ekonom.
Pokračování v zítřejším Víkendáři.