Aktualizováno Švýcarsko se v měnové politice dalo na vysoce rizikovou cestou. V zájmu ochrany konkurenceschopnosti exportně orientované ekonomiky se země, považovaná ve světě financí za výspu stability a spolehlivosti, rozhodla dát v sázku svoji centrální banku. Ta s pomocí agresivní politiky tištění peněz a jejich okamžitého prodeje tlumí růst kurzu franku (CHF), a tedy i cen švýcarského zboží v zahraničí.
Jádrem problému Švýcarska je jeho pověst bezpečného útočiště s výkonným hospodářstvím. Frank tak sehrává roli žádané destinace pro investory zbavující se eurových dluhopisů ohrožených zemí evropské periferie a dalších rizikových aktiv. Vysoká poptávka po švýcarské měně žene její cenu nahoru (a nominální kurz vůči euru níž), což se negativně podepisuje na zahraničních tržbách firem - od výrobců hodinek přes farmaceutické koncerny až po čokoládovny.
V posledních třech letech švýcarská centrální banka (SNB) v odpověď tiskne franky, které obratem prodává za eura a jiné měny. Její bilanční suma se od té doby zvětšila na čtyřnásobek a přiblížila se ročnímu výstupu ekonomiky.
Podobnou strategii v posledních letech ve snaze o stimulaci ekonomiky či podržení důvěryhodnosti fiskální politiky volí mnohé jiné centrální banky. Americký Fed, který v rámci kvantitativního uvolňování nakupuje státní a hypotéční obligace, svoji rozvahu od roku 2008 navýšil na trojnásobek - na 2,8 bilionu USD, což představuje 19 % amerického HDP. Bilanční suma Evropské centrální banky se po nákupech dluhopisů předlužených členů měnové unie a poskytnutí tříletých půjček komerčním bankám nadmula ještě víc. Na úrovni odpovídající 4 bilionům USD reprezentuje zhruba 30 % HDP eurozóny. Nakupovat aktiva přes centrální banku a uměle oslabovat svoji měnu hodlá i Japonsko.
Do rizika se sice pouští všichni, pozice Švýcarska ale svým rozsahem a charakterem nejvíc připomíná gamblerství. SNB nakupuje aktiva jiných zemí. Její portfolio hotovosti v cizí měně, dluhopisů, akcií a zlata v současnosti dosahuje hodnoty 500 mld. CHF, což se blíží celoročnímu výstupu ekonomiky. V září 2011 se navíc banka zavázala držet kurz franku vůči euru nad hodnotou 1,2 za každou cenu.
Taktika SNB zatím vychází. Frank během 16 měsíců kritický práh jedinkrát nepřekročil, ekonomika roste, i když pomalu, zatímco sousední eurozóna se lopotí v recesi. Inflace se drží na nule, ačkoliv rostoucí ceny nemovitostí vzbuzují mírné obavy. Navzdory zpomalování globální ekonomiky vývoz roste.
Švýcaři jsou ale na rozdíl od Fedu či ECB vysoce zranitelní, a to kvůli směnnému kurzu. Fed tiskne dolary a nakupuje dolarová aktiva a to samé platí pro ECB. SNB si to dovolit nemůže, jelikož na trhu není tak velké množství vládních dluhopisů či jiných cenných papírů denominovaných v CHF.
Každý pohyb kurzu výš (oslabení franku a posílení eura) přináší centrální bance zisk. Opačný vývoj přivodí ztrátu. Pokud by například euro kvůli zhoršení dluhové krize či vypuknutí bankovní paniky propadlo o 10 %, velká část kapitálu SNB by mohla být na odpis. „SNB se v zásadě chová jako hedgeový fond s pořádnou finanční pákou. Sází na měnovém trhu a používá při tom veřejné peníze. Velmi tím riskuje,“ komentuje kroky banky měnový trader Bruce Krasting.
SNB, jejíž akcie se obchodují na burze, se od ostatních centrálních bank vždy lišila. Podíly v ní patří jednotlivým švýcarským kantonům, které dostávají pravidelnou dividendu. Právě velké ztráty z let 2010-2011, kdy banka neúspěšně bojovala proti posilování franku a následně musela snížit dividendu o víc než 50 %, vyvolaly vlnu pozdvižení a v konečném důsledku vedly ke stanovení obranné mety 1,2.
V zájmu omezení rizika SNB přistoupila k radikální diverzifikační strategii, takže teď spíš než instituci střežící inflaci připomíná profesionálního tradera. Aby nezvyšovali spread mezi výnosy dluhopisů Německa a zbytku Evropy, museli Švýcaři na zvláštní konto u ECB přistavit 50 mld. EUR, které mejí dopad nákupů evropských dluhopisů kompenzovat. V rámci omezení expozice na euro přistoupila SNB ke krokům, z nichž by se konzervativnějším kolegům v jiných zemích pravděpodobně udělalo mdlo. 12 % portfolia SNB je nyní uloženo v akciích(!), banka nakoupila britské libry, americké dolary, jihokorejské wony a nedávno přidělila sedmičlenný tým do Singapuru, který zde bude 24 hodin denně dohlížet na obchody na měnových trzích.
Banka si je úskalí svého počínání dobře vědoma a trvá na tom, že jí zkrátka nic jiného nezbývá. Podle jejího šéfa Thomase Jordana bylo riziko zahálení větší než riziko akce. „Frank byl tak silný, že jsme mohli spadnout do deflační spirály,“ tvrdí guvernér. Co by se asi stalo, kdyby ke stejnému závěru došlo víc centrálních bank s daleko horším stavem ekonomiky na talíři? Japonsko, které je v páté recesi během 15 let, už chystá munici…
(Zdroje: WSJ, Fed, ECB)