Hedge fondy díky své malé informační otevřenosti často na jedné straně budí dojem, že poskytují svým investorům nevídané zisky (už ale ne tak nevídané, pokud jsou tyto korigovány o riziko) a na straně druhé, že mohou za vše špatné, co se na trzích děje. Mám dokonce pocit, že mírná mystičnost, která hedge fondy obklopuje, je jejich hlavním konkurenčním nástrojem při získávání investorů. Pravděpodobně ale platí to, že tyto fondy patří mezi ty nejsofistikovanější investory. Nejlépe tak reprezentují onen ideál racionálního investora, který dovede (a díky své malé regulaci i může) na trhu využít všech příležitostí k arbitráži, eliminuje bubliny a pomáhá tak sobě (k nadměrným ziskům) a nám všem (díky správnému ocenění aktiv).
Tedy jsou vlastně dvě možnosti – první z nich je ta, že při vzniku tržních bublin jsou tyto již na svém začátku identifikovány těmi nejlepšími z investorů (tedy zejména hedge fondy) a zničeny. Nebo tito nejlepší z investorů z nějakého důvodu profitují více tím, že bublinu, alespoň na čas, přiživují. To, že ne každá bublina je zničena ve svém počátku (takže se o ní vlastně nedovíme), je evidentní. Že nepraskne hned ve svém začátku může pak v principu být způsobeno dvěma faktory – technickými (zejména omezení krátkých prodejů) a právě tím, že se i těm, kdo bublinu vidí, po určitý čas vyplatí „jet na vlně“.
Podle dat byla např. během technologické bubliny na NASDAQ portfolia hedge fondů skutečně silně vychýlena ve prospěch technologických akcií (bez vyvažujících krátkých pozic, či držení derivátů – aby tak fondy dostály svému jménu). Že nešlo o nevědomost, ale spíše u vědomé využívání situace, dokazuje to, že tyto pozice byly včas redukovány, či likvidovány. Jinak řečeno – manageři hedge fondů (i) si sice byli vědomi toho, že ceny internetových firem neodpovídají jejich hodnotě, zároveň ale (ii) dovedli odhadnout sentiment na trhu. Dovedli tak odhadnout, jak dlouho se ještě najdou „ještě hloupější“ investoři, kteří budou ochotni i zítra přeplacené akcie kupovat. Největší držení technologických akcií v jejich portfoliích tak bylo 6 měsíců před prasknutím bubliny, poté klesalo – akcie přecházely do rukou těch posledních „hloupých“ investorů. Glorifikaci schopností hedge fondů (jak na straně fundamentální, tak psychologické) ale naopak snižují události nedávné. To platí zejména o schopnosti jejich investičních modelů (do určité míry se tak opakuje situace kolem LTCM – o kterém si budete moci přečíst více v článku Pýcha a pád LTCM).
Mírně odlišná varianta vysvětlení postupu fondů během bubliny na NASDAQ je taková, že každý individuální fond by sice sám o sobě chtěl už od atakovat bublinu již v počátku, nevěřil ale, že se ostatní přidají a „musel“ se tak vézt s ostatními. Je to synchronizační problém, neboli problém koordinace – společné čekání na chvíli, kdy již doba dozrála ke společnému ataku bubliny. Spouštěcím mechanismem je v takové chvíli obvykle relativně špatná zpráva. Taková, která by jindy zapadla mezi ostatními titulky, ale ve chvíli vyšponovaných cen se zdá být tím, co zkoordinuje ty, kdo čekají na útok na bublinu.
Uvedené je zprávou špatnou i dobrou. Špatnou proto, že to zpochybňuje efektivnost trhu, na kterou poměrně dost spoléháme jak v teorii tak v praxi (ač o tom někdy ani nevíme). Pokud jsou hedge fondy schopny soustavně úspěšně kombinovat umění fundamentální analýzy a timingu – odhadu sentimentu, je to dobrá zpráva pro ty, kdo věří v aktivní investování.