České firmy se zatím do podpory humanitárních projektů v zahraničí příliš nehrnou, uvedl dnes ředitel obecně prospěšné organizace Člověk v tísni Šimon Pánek v online rozhovoru na portálu www.patria.cz. České firmy takové projekty podporují spíše výjimečně v době krizí, jakou byla například tsunami, kdy pak řada firem, konkrétně přitom uvedl příklad ČSOB, věnuje značné sumy. „Na větší podporu českých firem v zemích, kde jsou ony i my, čekáme, je to pro firmy silný sociální marketing, musí jej však ještě objevit, či se ujistit, že je pro ně přínosný,“ uvedl Pánek.
„Snažíme se zároveň být maximálně transparentní ve výkaznictví toho, za kolik a jak realizujeme, tedy v zásadě firemní přístup, žádné volání přispějte "nám dobrodějům" na charitu, ale jasné výkaznictví, které měří přínosy potřebným oblastem a lidem a srovnává je s finanční náročností," uvedl Pánek. "A samozřejmě se snažíme přesvědčit i osobně, nicméně, jak jsem říkal, doba kdy firmy objeví přidanou hodnotu sociálního marketingu a potřebu social responsibility policy je zatím spíše před námi i proto, že spotřebitel na tyto aspekty zatím věnuje jen malou pozornost,“ dodal.
Člověk v tísni tak zatím nejvíce finančních prostředků získává z veřejných zdrojů: české veřejné zdroje tvoří asi 25 %, zdroje z Evropské unie asi 15 %, OSN, Světová banka, a podobné instituce přispívají asi z 25 % a zbytek činí privátní a firemní dárci nebo velké světové nadace jako Fordova, Sorosova apod. Seznam všech dárců vydává Člověk v tísni každoročně v rámci auditované výroční zprávy, kterou je možné najít na stránkách www.clovekvtisni.cz.
Prostředky z českých veřejných zdrojů, a to jak prostředky vládní, tak samospráv, organizace získává „formou dotačních či výběrových řízení, ve kterých stát či samospráva zadává to, co chce, aby bylo realizováno a my jdeme do soutěže." V letech, kdy jsou velké humanitární sbírky to pak bude méně, protože rozpočet prudce naroste, dodává Pánek s tím, že například v roce 2003 měl Člověk v tísni rozpočet asi 460 mil. Kč a z toho téměř 200 mil. byla pomoc ze sbírky po povodních.
Člověk v tísni se účastní také soutěží v Bruselu i v zemích kde pracuje či podává projekty do Washingtonu. Mezi neziskovými organizacemi tak vzniká konkurence, která je podle něj prospěšná, protože je nutí pracovat kvalitně, šetřit a zlepšovat efektivitu. „Na druhé straně se (s jinými neziskovými organizacemi) vídáme ad hoc v některých zemích a kde je to např. hodně těžké, bezpečnostně spolupracujeme. Nemáme majitele, který by nás tlačil k co největším ziskům, naší limitou jsou příjemci služeb a pomoci, a proto se může stát, že dáme přednost jiným, pokud práci pro příjemce udělají lépe, jsou už na místě apod.,“ uvedl Pánek.
Celý rozhovor si můžete přečíst ZDE.