Současný vývoj nutí investory více hledat. První na ráně jsou tzv. defenzivní tituly, které jen kvůli tomu, že jsou defenzivní, ale nedoporučuji (detailně jsem toto téma zde již rozebíral v Praskajících minibublinách). Za zajímavější považuji zaměřit se na oblasti, které mají potenciál co největšího odtržení se od problémů ekonomiky USA, popř. jejího vlivu na zbytek světa. Z geografické perspektivy bych preferoval pohled na BRIC, respektive jen ono „B“ (detaily rozvedeny minulý týden). Z odvětvové perspektivy hledám odvětví, v nichž strukturální faktory přetlačí ty cyklické. Tedy zejména: (i) suroviny a primární energie a odvětví s nimi související a (ii) elektrická energie a odvětví s ní související, plus (iii) ostatní (např. lodní doprava, resp. výroba lodí). Zde krátce o energiích, respektive elektřině.
Podle „The Investment Implications of Global Energy Trends“ (F.Birol, IEA) poroste při absenci nových energetických politik poptávka po primárních energiích do roku 2030 o 60 %. 85 % z toho nárůstu půjde na vrub uhlí, ropě a zemnímu plynu. A dvě třetiny z této poptávky půjde ze současných rozvojových zemí, zejména Číny a Indie. Investice na zajištění těchto energií by měly dosáhnout zhruba úrovně 20 bil. USD. Podobná je situace u elektrické energie – mnohé rozvinuté země čelí reálnému, či potenciálnímu nedostatku díky neustále rostoucí spotřebě a zastarávání existujících elektráren. Země rozvíjející mají už nyní problémy díky tomu, že poptávka po elektřině předbíhá stavbu nových elektráren. Ceny elektřiny tam, kde je nesvazuje regulace, tento převis odráží.
Vysoké ceny elektřiny odráží pak ceny akcií elektrárenských firem (plus to, že to jsou shodou okolností i ony obvykle defenzivní tituly). Otázka je ale, nakolik odráží i to, že mnohé z nich jsou na počátku (vynuceného) velkého investičního cyklu, který se vyznačuje obrovskými investicemi, velkou mírou nejistoty díky velikosti projektů, nejasnosti celkových nákladů, vývoje cen elektřiny během a po cyklu, atd. Co se týče producentů elektřiny je tak přes současný celkový boom nutno dobře vybírat. Např. i díky zmiňovaným nejistotám u mne zběžný pohled na atraktivitu cen u velkých elektrárenských společností v Evropě zájem nevzbuzuje (i s přihlédnutím k tomu, jaké zhodnocení se nabízí jinde). Mimochodem i další důkaz toho, že u velkých a známých obchodovaných společností obecně těžko najít nějakou výrazně podhodnocenou.
Tak ani zběžný pohled, popř. valuace velkých společností, které budou profitovat ze stavby nových elektráren, neústí ve velké nadšení. CEO Jeffrey Immelt sice minulý týden uvedl, že kdekoliv se objeví, tam je poptávka po elektřině, kapitál je připravený pro investice do ní a že nevidí znaky toho, že by tento globální boom související s infrastrukturou byl u konce. Zdá se, že valuace firem podobných (respektive jeho části elektrárenských technologií) ale toto odráží.
Nejtěžší na některých investičních nápadech-tezích je to, si nakonec po vší práci, kterou člověk s jejich zkoumáním má, přiznat, že nikam nevedou – ceny už prostě předpokládaný vývoj odrážejí. Přes výše uvedené to ale zde pro mne není ten případ. Podobně jako jinde je lepší hledat v tržních nikách – tedy obvykle u menších společností a/nebo těch, co dělají něco trochu jiného. Atraktivní se mi tak např. nyní zdají ceny některých společností operujících v oblasti obnovitelných zdrojů. Možná díky tomu, že to jsou obvykle vyloženě růstové akcie s relativně nejasným výhledem (obnovitelné zdroje budou bohužel pravděpodobně tvořit jen malou část celkové produkce elektřiny i za několik desetiletí) zaplatily za současný stav na trzích více, než průměr trhu. Pro toho, kdo tomuto odvětví opravdu věří (a nemá přísné stop loss limity) dobrá příležitost v době velkých obav na globálních trzích. Ač se např. u tohoto malého subodvětví fundamentálně mnoho nezměnilo, ještě ke konci minulého roku byly ceny jeho společností pro mne maximálně důkazem efektivnosti trhů, v horším případě až módní vlny.
Pozn.: Autor je externím spolupracovníkem Patrie, jeho názory se nemusí vždy shodovat s názorem společnosti.