Situace v roce 2009 bude následovná:
--Již v první polovině roku 2009 se v USA silně projeví monetární a fiskální stimuly. Růst státního dluhu ale nevyvolá přetlak poptávky po financích na trzích s kapitálem. Tento dluh se pak spolu s rozvahou Fedu začne při prvních známkách splnění „záchranných“ cílů vracet do normálu.
--Sentiment a poptávka domácností bude v prvním pololetí 2009 ještě negativně ovlivňován vývojem nezaměstnanosti, rychle se ale obrátí při prvních známkách zabírání uvedených stimulů. Firmy budou rychle reagovat přehodnocením svých investičních výdajů a nárůst investic nebude tlumen přístupem k financím. Tj. zejména rizikové spready u korporátních dluhopisů se vrátí na hodnoty přijatelné pro normální běh ekonomiky.
--Automobilky v USA se dostanou z nejhoršího a začnou restrukturalizaci, která zajistí jejich přežití. Zaniknou některé méně významné finanční instituce (zejména z řad hedge fondů), nedojde ale k dalším problémům u velkých bank (všichni kostlivci jsou již ze skříní venku, pomalu se bude určovat jejich správná cena – cena rizika).
--Dolar se bude držet na úrovních podporujících export, nebude ale oslabovat natolik, že by vyvolal inflační tlaky a/nebo podkopal další externí financování dluhu USA a zahraniční poptávku po akciích.
--Ropa a další komodity budou na oživení reagovat růstem cen, ten bude ale pozvolný a nebude brzdit oživení.
--Zbytek světa bude v obratu rychle následovat USA a nedojde k významným systémovým problémům typu Island. Čína vyvázne jen s malým zpomalením růstu, podobně jako další země BRIC, a způsobí tak opětovné rozšíření investorské důvěry i do rozvojových regionů.
--Akcie reagují s předstihem již na první známky oživení, na konci roku 2009 tak minimálně smazávají ztráty realizované v roce 2008.
Nebo:
--Monetární a fiskální stimuly v USA nezafungují v požadované míře - pokles výnosů bezrizikových aktiv bude negován vysokými rizikovými spready, fiskální stimuly budou povětšinou ušetřeny, infrastrukturní projekty se budou pomalu rozjíždět, atd. Růst státního dluhu navíc vyvolá přetlak poptávky po financích na trzích s kapitálem a ještě zhorší přístup privátního sektoru k financím. Obavy z udržitelnosti rostoucího zadlužení a z budoucích inflačních tlaků (tj. toho, že se stimuly projeví až bude pozdě) jen zvýší nejistotu a averzi vůči riziku.
--Sentiment a poptávka domácností budou negativně ovlivňovány vývojem nezaměstnanosti, firmy budou nadále omezovat investiční výdaje. Investiční i provozní financování bude nadále negativně ovlivněno vysokými spready u korporátních dluhopisů.
--Automobilky v USA brzy propálí dodané státní fondy a zbankrotují. Reálný a psychologický efekt bude výrazný. Zaniknou méně významné finanční instituce a dojde k dalším problémům u velkých bank. Nedojde tak k dalšímu poklesu sazeb na mezibankovním trhu.
--Dolar se zřítí, poptávka po exportech ale bude i tak klesat. Klesající důvěra investorů v tuto měnu ztíží přístup k zahraničním financím, Čína a spol. nebude ochotná financovat dluh USA.
--Problémy se budou nadále prohlubovat i ve zbytku světa a dojde k lokálním dluhovým, bankovním a měnovým krizím. Silné zpomalení růstu v Číně vyvolá sociální nepokoje, poroste geopolitická nestabilita i v dalších regionech.
--Averze vůči riziku se bude nadále prohlubovat. Trhy s kapitálem i komoditami budou klesat nebo stagnovat. Vznikne jen bublina na trhu se zlatem, ta ale brzy splaskne.
-- Akcie oslabí o dalších 10%-20%, zlepšení přijde nejdříve v H2 2010.
Ne všechny podmínky z prvního nebo druhého scénáře musí být naplněny, aby byl rok 2009 rokem pro akcie dobrým nebo zlým. Pro mne osobně nyní vidění situace mírně vychýlené směrem ke scénáři 2 (stále tak mám v akciích jen relativně málo). Nejde ale o to, snažit se o nemožné – tj. přesně naprojektovat budoucnost. Jde o to zařídit se tak, abychom cítili co nejmenší bolest při špatném vývoji (scénář 2) a co nevětší radost při tom dobrém (1). Do značné míry přitom záleží na naší konkrétní situaci (mylné jsou proto univerzální rady typu „držte se mimo akcie“):
--Pokud mám našetřeno na důchod, ještě mi něco zbylo a mám potěšení z hry, není důvod již nyní nevyužívat nízkých cen akcií. Akcie jako celek jednou opět růst začnou, skutečným nebezpečím jsou z dlouhodobého hlediska jen „strukturální zlomy“ – některé akcie již růst nebudou (firmy zkrachují, nebo budou oslabeny natolik, že už nechytí vlak). Při výběru akcií do portfolia nyní tak vedle běžných fundamentálních měřítek vyvstává důležitost silné rozvahy (ta zajistí přežití i ve scénáři 2). Rozhodně pak není vhodné následovat povrchní rady o sektorových rotacích, apod.
--Pokud mají akcie sloužit jako významná složka mého bohatství v budoucnu, vidina možných zisků ze scénáře 1 je irelevantní ve srovnání s možnou ztrátou v případě druhého scénáře. Nejlepší pak je dál čekat na „normální“ trh.
Ať se vám v tomto roce daří.
Jiří Soustružník
Pozn.: Autor je externím spolupracovníkem Patrie, jeho názory se nemusí vždy shodovat s názorem společnosti.