Na trhu se v posledních několika dnech šíří drb, že finanční krize skončila a světová ekonomika se začala zotavovat z bankovního kómatu konce roku 2008. Pečlivá analýza dat, mapujících ztráty bankovního sektoru proti výši získaného „nového“ kapitálu tuto informaci lehce neguje.


Tabulky: Celosvětové odpisy a ztráty bank vs. výše nového kapitálu
 
(k současnosti, v mld. USD)

Nelze si nevšimnout, že jednomu z regionů se podařilo získat více kapitálu, než by bylo třeba na pokrytí ztrát z bankovních úvěrů a riskantních operací – Asii. Všude jinde korporace a vlády stále ještě hrají „na honěnou“ s oznámenými ztrátami a odpisy ve finančním sektoru. Zdroje dostupných finančních prostředků se však tenčí a trhy dluhopisů resp. kolabující státní rozpočty také neunesou všechno (viz. Velká Británie, kde rozpočtový deficit dosahuje 12 % HDP... good-bye Maastricht). Jediný zbývající zdroj je emise práv na akciový kapitál… bude-li jich však přespříliš, začnou negativně tlačit na celý akciový trh. Data v tabulce navíc mohou naznačovat, že objem odpisů je tímto konečný… a ne, že velmi pravděpodobně v blízké budoucnosti dojde k dalšímu propadu v segmentu „kvalitních“ hypoték, studentských půjček, půjček na nákup auta nebo půjček na kreditních kartách. Nemluvě o tom, že o pravdomluvnosti bank ve vztahu k objemu a kvalitě jejich závazků lze s úspěchem pochybovat.

Ve vztahu k celosvětové ekonomice nelze než podotknout, že investoři na akciových trzích krizi odpískali už dávno (tedy dávno, na začátku března tohoto roku). A do určité míry mají pravdu – bitva JE dobojována. Lehman Brothers a Bear Stearns sice byly obětovány, ale ve všech ostatních ohledech to jsou banky, kdo vyhrál (a kde současně všichni ostatní prohráli). Raketový růst akciových trhů je podle Crispina Odeyho tzv. „racionální bublina“ a investoři jsou v situaci popisované jako „jedna za osmnáct a druhá bez dvou za dvacet“. S tím, jak úrokové sazby oťukávají nulové hranice a centrální banky se na případné zvýšení nijak netváří, zůstávají akcie opravdu jednou z mála možností, jak dosáhnout alespoň trochu přijatelných výnosů. Nikdy víc než nyní však neplatilo, že je třeba být extrémně opatrný a vybíravý. Jedním ze segmentů, kterému se v poslední době příliš nedařilo, byly a jsou kvalitní defenzivní tituly. Pokud se trh obrátí k jihu (a nikdo není schopen s vysokou mírou pravděpodobnosti předpovědět, jak dlouho se bude „racionální bublina“ nafukovat), měly by tyto akcie ztrácet komparativně mnohem méně.

Sledovat finanční média (zejména ty televizní - CNBC je v tomto ohledu zcela nepřekonatelné) je v poslední době docela zábava – nekonečné debaty se točí kolem toho, jaký tvar bude mít ekonomické oživení: V, W, U nebo L? Trochu vzruchu do této veskrze jalové debaty vnesl minulý týden David Roche (z firmy Independent Strategy), který explicitně pronesl: „Chcete vědět, jaký tvar bude podle mě ekonomické živení mít? Bude mít tvar záchodové mísy. Protože to je přesně to místo, kam se 14 % HDP ve formě výdajů a pomoci centrálních bank poděje. Problémem současného oživení (??) je to, že žádný z problémů, jež způsobily nedávnou krizi, nebyl doopravdy vyřešen. Úvěrová angažovanost domácností je vyšší než kdy předtím a to samé platí pro banky. Problém špatných dluhů nebyl ani zdaleka dotčen, a ke všemu tady máme dalšího hráče, který co nevidět zkolabuje pod tíhou svého dluhu – vlády.“

(Zdroj: Tim Price, Fullermoney)

Mimochodem, hezký týden přeji!