Devatenácté a začátek dvacátého století ovládala Newyorskou burzu jména jako Cornelius (commodore) Vanderbilt, Stephen Jay Gould, James Fisk, Jesse Livermore. Éra těchto ikon raného kapitalismu, mnohokrát zatracovaných i obdivovaných, skončila v roce 1929 černým čtvrtkem na Newyorské burze. Stejně jako je dnes démonizován svět investičního bankovnictví se svými bonusy odtrženými od reality, byli ve třicátých letech dvacátého století za své praktiky proklínáni i tito muži.
Newyorská burza byla do velké krize v podstatě nezávislým sdružením soukromých osob zabývajících se obchodem s cennými papíry. Časté byly účetní podvody a bezskurpulózní boje o nadvládu v akciových společnostech. Primárním prodejům se pomáhalo strategiemi typu „pool management“. Spektakulární „corners“ však naplňovaly spíše rubriky bulvárních plátků, než sloupky seriózních deníků a investorský dav se rekrutoval více z osob s přirozeným sklonem ke gamblerství než z dlouhodobých investorů toužících přilepšit si na penzi. Ve třicátých letech dvacátého století se však stalo něco, co totálně zamíchalo kartami a způsobilo konec dosavadní struktury fungování Newyorské burzy a kapitálového trhu vůbec. Prasknutí akciové bubliny, která vtáhla do svých útrob téměř veškeré obyvatelstvo USA a podstatnou část zbytku světa, mělo tak značné ekonomické a politické důsledky, že bylo třeba jednat a zkrotit motor, který ji nafukoval. Proto byla za vlády F.D.Roosevelta založena Securities and Exchange Commission, jež měla zabránit manipulacím při prodeji akcií a podvodům. Trvalo téměř deset let, proběhlo mnoho soudních sporů a nenávistných kampaní, než se SEC a její principy staly součástí kultury každodenního života Newyorské burzy.
Čtěte další sloupky autora:
Po sedmdesáti letech dokončila dialektická spirála svůj oběh a vrátila se do výchozího bodu. Dnes neřešíme problém regulace akciového trhu, ale hříchy jiného „nezávislého sdružení“. Nejedná se o sdružení fyzických osob jako před sto lety, ale o skupinu právnických osob dinosauřích rozměrů, které však mají stejně co ztratit jako jejich předchůdci a jsou pod tlakem veřejnosti a politiků nuceni měnit své chování. Nejsilnější z nich, (166 USD, -0,44%), se snaží seč může, ale ani jeho diplomacie a politická obratnost, přestože je v této situaci svým způsobem obdivuhodná, nemůže odvrátit neodvratitelné.
Trading a zhodnocování investorských peněz není triviální věc a mělo by být bezesporu spravedlivě odměňováno. GS a jeho kolegové však již neobchodují se svými soukromými penězi, nýbrž penězi státními. Každý, kdo někdy spekuloval na margin, chápe, že toho dne, kdy běželi všichni ruku v ruce s prosíkem o pomoc k Obamovi, skončila jejich nezávislost. Nic na tom nezmění fakt, že všichni dnes postupně tuto pomoc splácejí, dokonce i s úrokem. Jakmile vás „vykopnou z marginu“, skončil jste bez ohledu na to, který strejda se za vás přimlouvá a bez ohledu na to, že se trh vrátil na původní úroveň. Proto, ač se slzou v oku, souhlasím, že v rámci fair play musí být hříšníci alespoň potrestáni, když už byli kontroverzně zachráněni před smrtí. Jen doufám, že onen trest bude opravdu jen trestem na provinilcích a ne ideologickou pomstou na všech zúčastněných.