Krugman: Na počátku třetí deprese

Recese jsou běžné, deprese výjimečné. Pokud mohu říci, v ekonomické historii byla jen dvě období, která se ve své době široce popisovala jako deprese: Roky destabilizace a paniky, které následovaly po panickém roce 1873 a roky masové nezaměstnanosti následující po finanční krizi let 1929 – 31. Ani jedno z nich nebylo charakterizováno soustavným poklesem, ale epizody, během nichž se ekonomika zlepšovala, nebyly nikdy dostatečně dlouhé na to, aby pokryly ztráty vzniklé během poklesu.

Obávám se, že se nyní nacházíme na počátku třetí deprese, která světové ekonomice přinese obrovské náklady a bude zejména selháním ekonomické politiky. Vlády po celém světě jsou posedlé strachem z inflace, když reálnou hrozbou je deflace. A káží potřebu pro utahování opasků, když skutečným problémem jsou nedostatečné výdaje.

V letech 2008 a 2009 se zdálo, že jsme se z minulosti poučili. Lepší politika pomohla světu vyhnout se úplnému kolapsu: Recese, kterou finanční krize přinesla, pravděpodobně skončila minulé léto. Budoucí historici nám ale řeknou, že to nebyl konec třetí deprese. Nezaměstnanost zůstává na úrovních, které by ještě před časem byly považovány za katastrofické a Spojené státy a Evropa jdou cestou k deflační pasti japonského stylu.

Co se týče rétoriky, je návrat ke starému náboženství nejpatrnější v Evropě. A to až do té míry, že jsou slyšet názory, že zvyšování daní a omezení výdajů vlastně ekonomice prospěje zvýšením podnikatelské důvěry. Na praktické úrovni si ale Spojené státy nevedou o moc lépe. Obamova vláda rozumí nebezpečí příliš brzkého utažení, ale republikáni a konzervativní demokraté v Kongresu neschválí další pomoc jednotlivým státům a úspory se tak stejně dostaví ve formě změn v rozpočtech na úrovni jednotlivých států.

Je pravda, že dluhopisové trhy se otočily proti vládám s nezvladatelnými deficity. Není ale žádný důkaz, že v době, kdy ekonomika zůstává pod tlakem, krátkodobé úspory investory uklidní. Naopak: Řecko po souhlasu s úsporami čelí rozšiřujícím se spreadům, Irsko je s významným omezením veřejných výdajů trhy vnímáno hůře než Španělsko, které s tvrdou medicínou váhá mnohem více.

Téměř to vypadá, že finanční trhy rozumějí tomu, co tvůrci politik podle všeho nechápou: Zatímco je důležitá dlouhodobá zodpovědnost, omezení výdajů uprostřed deprese, které ji prohloubí a vydláždí cestu k deflaci, je kontraproduktivní. Kdo za to zaplatí? Desítky miliónů nezaměstnaných, z nichž mnozí nebudou mít práci po léta a někteří ji už nezískají nikdy.

Uvedené je výtahem z článku, jehož autorem je Paul Krugman.

(Zdroj: New York Times)