Politika kvantitativního uvolňování (QE), kterou sleduje Fed, je nebezpečnou hrou s malým pozitivním potenciálem a významnými riziky tvorby bublin, které by mohly destabilizovat globální ekonomiku. I když je americká ekonomika slabá a její výhled nejistý, QE není tím správným lékem.
V rámci QE Fed nakoupí vládní dluhopisy v hodnotě jednoho bilionu dolarů či více. Do ekonomiky tak přidá stejný objem hotovosti a bankovních rezerv. Očekávání QE snížilo dlouhodobé výnosy dluhopisů, zvýšilo ceny komodit a akcií. Jako jiné bubliny i tento přehnaný nárůst se může rychle obrátit, pokud se výnosy vrátí na normální úroveň. V nebezpečí pak budou investoři, kteří nakoupili aktiva za zapůjčené peníze. Toto riziko by mělo být po nedávné krizi jasné. Nyní se tento problém týká i rozvíjejících se trhů, které poslední krizí nebyly přímo ovlivněny. Nízké sazby ve Spojených státech podporují tok kapitálu do těchto ekonomik a zvyšují volatilitu na měnových trzích.
Až začne americká ekonomika růst, zvýšený objem hotovosti v rozvahách bank ztíží Fedu strategii exitu. Dříve byl „opatrně optimistický“, že bude schopen zabránit inflačním tlakům, které by mohly způsobit banky s bilionem dolarů nadměrných rezerv. S jejich dvojnásobkem to bude těžší. Mohlo by to vést k mnohem vyšším sazbám použitým na omezení poptávky či nechtěného nárůstu inflace.
Proč to Fed dělá? Samozřejmě se obává slabosti ekonomického oživení. Fiskální stimulace je posunuta na okraj kvůli očekávaným deficitům. Tradiční monetární politika již udělala, co mohla. Ale vedení Fedu nechce být vnímáno jako pasivní ve chvíli, kdy se ekonomika potýká s problémy. I když se jeho hlavní zaměření týká snížení nezaměstnanosti, velká část rétoriky Bena Bernankeho se týká prevence deflace. Ta tu však není. Jádrové spotřebitelské ceny rostou a očekává se, že inflace bude v následujících deseti letech dosahovat v průměru 2 %. Někteří ekonomové volají po přechodném zvýšení inflace, což by snížilo reálné sazby. To by ale ohrozilo důvěryhodnost Fedu a jeho dlouhodobé inflační strategie.
Bernankeho argument ve prospěch QE je založen na očekávání, že nákupy dluhopisů Fedem zvýší poptávku po dalších aktivech, zejména akciích. To by zvýšilo jejich cenu a bohatství domácností. Ceny akcií od chvíle, kdy poprvé tento svůj postup nastínil, vzrostly o 10 %. Jak moc ale mohou ještě posílit a co to udělá s HDP?
Na první otázku neposkytuje odpověď ani teorie, ani praxe. Většinu růstu cen možná způsobilo očekáváním QE. Optimistický odhad by byl dalších 10 %. Domácnosti drží v akciích asi 7000 miliard dolarů, což by znamenalo růst bohatství o 700 miliard dolarů. Spotřebitelské výdaje by to zvýšilo asi o čtvrtinu procenta HDP, což představuje vítaný, ale zároveň velmi malý vliv na příjmy a nezaměstnanost. I další způsoby podpory HDP jsou marginální. Snížení hypotéčních sazeb o 20 bazických bodů by mělo na pořizování nemovitostí malý vliv, protože ceny domů opět klesají. Zvýšení likvidity bank by nemělo žádný efekt, protože již nyní jsou jejich nadbytečné rezervy obrovské. Velké korporace sedí na hromadě hotovosti. Malé podniky neutrácejí, protože nedostanou úvěry, které potřebují. Banky jim je neposkytnou, protože nemají dost kapitálu.
Pravda je taková, že Fed může pro zvýšení ekonomické aktivity udělat jen málo. Je zapotřebí kroků ze strany prezidenta a Kongresu, aby pomohli vlastníkům nemovitostí se záporným čistým bohatstvím a podnikům v přístupu k úvěrům. Aby odstranili hrozbu vyšších daňových sazeb. Jakékoliv QE by mělo být omezeno a s dočasnou dobou trvání.
Uvedené je výtahem z „QE2 is risky and should be limited“ od Martina Feldsteina.
(Zdroj: FT)