Indexové akcie (ETF) jsou relativně nedávnou inovací na finančním trhu, která se začala šířeji prosazovat v 90. letech minulého století. Za hlavní „pionýry“ tohoto typu produktu jsou považovány společnosti Vanguard a - pro mnoho překvapivě – také francouzská banka , která prostřednictvím své dceřinné divize Lyxor Asset Management začala emitovat první produkty tohoto typu.
ETF jsou v překladu „indexové akcie obchodované na burze“. V krátkosti a zjednodušeně je lze přirovnat k pasivně řízeným indexovým otevřeným podílovým fondům, které však nejsou obchodované přes autorizovaného distributora, ale přes akciovou burzu. Jejich hlavními výhodami jsou zejména transparentnost a nízká nákladovost. Transparentnost proto, že do struktury jejich portfolia nesazahuje „lidský činitel“ ve formě portfolio-manažera, ale jde ve své podstatě o počítačem řízený algoritmus. ETF totiž opravdu „pouze“ relativně přesně sledují předem zvolený akciový index a proto v jejich případě není aktivního zásahu a subjektivního rozhodování manažera třeba.
Nízká nákladovost proto, že výše zmíněné minimalizuje nutnost zapojení lidského „kapitálu“ a výrazně tak zlevňuje celou investiční správu. Není třeba platit zástupy portfolio-manažerů, analytiků či jejich asistentů. Vzhledem ke zvolenému způsobu distribuce – přes burzu a nikoliv přes placené zprostředkovatele – klesá také náklad na prodejní síť a investorům je proto připisována větší část generovaných výnosů. Jednou z mála nevýhod je fakt, že
výnos ETF nebude obvykle nikdy vyšší, než
výnos zvoleného referenčního benchmarku. Díky modelu pasivní správy portfolia tak investor v zásadě plně participuje jak na růstu, tak na poklesu indexu a ve své podstatě bude pouze „stejně tak dobrý“, jako index. Globální portfolio ETF v posledních letech výrazně narostlo a nyní je jen málo velkých institucionálních správců majektu, kteří by divizi ETF neměli. Jednou z posledních inovací jsou tzv. pákové ETF, které na vývoji zvoleného indexu umožňují participovat obvykle s faktorem 2x. Inovací na druhou jsou „krátké“ ETF, které rostou v ceně v okamžiku, kdy zvolený index klesá.
Komoditní akcie jsou variantou ETF, které do značné míry uspokojily volání retailových investorů po instrumentu, umožňujícím přístup na trhy průmyslových komodit resp. na trhy drahých kovů. Ti si velmi často stěžovali, že tento segment je vyhrazen buďto velkým spekulantům, nebo firemním klientům. Někteří emitenti toto volání vyslyšeli a připravili pro investory poměrně širokou paletu instrumentů navázaných na hlavní komoditní trhy – mezi dominantní hráče na tomto trhu patří společnost ETF Securities Ltd. Jí emitované komoditní ETF pokrývají všechny hlavní skupiny, od drahých kovů po průmyslové, energetické či potravinářské komodity. Velká většina komoditních ETF navíc umožňuje požádat o fyzické dodání podkladové komodity.
Při investování do komoditních akcií je však třeba poměrně veliké opatrnosti. Zejména proto, že komodity jsou nejčastěji obchodované formou tzv. futures kontraktů, které mají předem danou splatnost a při jejich expiraci je nutné stávající kontrakt prodat a nakoupit kontrakt následující. Ne vždy však ceny končícího a následujícího kontraktu leží těsně vedle sebe a v případě většího negativního rozdílu jej nese koncový investor formou nepřesného resp. neodpovídajícího vývoje ceny komoditního ETF ve vztahu k podkladové komoditě.
Investiční certifikáty jsou – podobně jako ETF – emitované povětšinou bankami. Rozdíl oproti ETF je zejména v tom, že referenčním resp. podkladovým aktivem nebývá akciový index, ale derivát (nejčastěji opce nebo několik opcí). Proto mohou certifikáty nabídnout mnohem širší možnosti výplatních profilů. Jejich nevýhodou může pro některé investory být předem stanovená splatnost, širší rozpětí mezi nabídkovou a poptávkou cenou a fakt, že certifikáty jsou obchodovány OTC přes emitenta. Velkou většinu certifikátů je sice možno obchodovat i přes burzy, jmenovitě například burzu EUWAX (European Warrant Exchange) nebo přes burzu ve Stuttgartu.