Mohlo by se zdát, že postih právnických osob za protiprávní jednání a jeho koncepční řešení v moderních právních řádech je otázkou několika posledních let, maximálně desetiletí. Opak je však pravdou. S případy trestního postihu korporací se bylo možné setkat již v 18. století v angloamerické právní kultuře (Velká Británie, USA, Austrálie, Nový Zéland). V Anglii se trestní odpovědnost právnických osob aplikuje nepřetržitě od roku 1840.

Pravá odpovědnost

Tradice právního systému v ostatních evropských zemích (v kontinentální Evropě) však byla až do druhé poloviny minulého století založena na zásadě individuální trestní odpovědnosti. Po vzoru Nizozemska, které zavedlo trestní odpovědnost firem v roce 1976, přijaly následně úpravu trestní odpovědnosti téměř všechny evropské státy. Nutno však podotknout, že se samozřejmě jedná o přijetí úprav odlišných. Stručně řečeno se rozlišuje takzvaná pravá a nepravá trestní odpovědnost právnických osob. Zvláštní kategorii pak tvoří německá úprava, založená na administrativně-správním trestání.

O model pravé trestní odpovědnosti se jedná tam, kde právnická osoba odpovídá za trestný čin, respektive je považována za pachatele trestného činu spáchaného jednáním člověka (fyzické osoby). Tato koncepce existuje ve většině evropských zemích, například v Nizozemí, Francii, Belgii, Dánsku, nebo Polsku. Firmám jsou sankce ukládány v rámci trestního řízení. Právní úprava se však v jednotlivých státech liší.

Ve Francii jsou například odpovědné všechny právnické osoby s výjimkou státu. Katalog trestů, které lze firmám ve Francii uložit, je poměrně široký. Jsou mezi nimi peněžitý trest, zrušení právnické osoby, zákaz činnosti dočasný nebo definitivní, soudní dohled, vyloučení z veřejných obchodů, zabavení věci, zákaz vystavovat šeky či konfiskace majetku.

Nepravá odpovědnost a Německo

V případě nepravé trestní odpovědnosti jsou právnickým osobám ukládány takzvané quasitrestní sankce, i když trestní odpovědnost výslovně upravena není. Jinak řečeno, firma sice není považována za pachatele trestného činu, ale je povinna snášet vedlejší sankční důsledky deliktu, které jí stanoví zákon.

Státy, které přijaly toto řešení - Švédsko a Španělsko do konce loňského roku - de facto trestní odpovědnost právnických osob neznají. Jedná se vlastně o jistý typ ručení za jednání pachatele právnickou osobou. Toto řešení se ale v praxi tolik neosvědčilo. Důkazem je i nová právní úprava pravé trestní odpovědnosti ve Španělsku. Španělé původní právní úpravu podle dostupných informací opustili právě kvůli složitosti quasitrestních sankcí.

Poslední model deliktní odpovědnosti firem je německý propracovaný systém správních sankcí, který plně nahrazuje odpovědnost právnických osob v oblasti trestního práva. Firmám v Německu je možné uložit pokutu za předpokladu, že fyzická osoba jednající jako orgán právnické osoby spáchá trestný čin nebo přestupek. Uložení pokuty však není jedinou možnou sankcí za protiprávní jednání. Zákon o přestupcích upravuje i další možné tresty, jako je konfiskace či propadnutí (Verfall) majetkové hodnoty, která byla získána jednáním, jenž je trestné jako přestupek, přičemž za takové jednání nebyla zároveň uložena pokuta.

Česká republika: pravá odpovědnost

V České republice bude zavedena pravá deliktní odpovědnost firem. To proto, že právní řád musí umožnit účinné sankcionování deliktního jednání korporací. Firmy v ČR tak budou postihovány i v případě, že se nepodaří prokázat, která konkrétní fyzická osoba trestný čin spáchala. Ostatní popsané modely samostatný postih právnické osoby dostatečně neumožňují, naopak jej činí závislým na postihu konkrétního člověka, což může šanci na potrestání nezákonného jednání snižovat.

Z trestní odpovědnosti ale bude vyloučena Česká republika jako stát. V opačném případě by totiž stát prostřednictvím vlastních orgánů trestal sám sebe. Obdobně mají být z pravomoci policie, státního zastupitelství a soudů vyňaty i jednotky územní samosprávy při výkonu veřejné moci.