Poskytujete ve své práci odborné rady klientům? Pak byste měli zbystřit. Nový občanský zákoník, který nedávno schválila Poslanecká sněmovna, totiž přinese mimo jiné úpravu odpovědnosti za škodlivou informaci či radu. Tato odpovědnost bude potenciálně stíhat mnohem širší okruh osob, než tomu bylo dosud.
Odpovědnost nebude podle nového občanského zákoníku, který by měl nabýt účinnosti roku 2014, omezena pouze na rady, tj. doporučení jinému, jak by měl postupovat ve své záležitosti. Bude se totiž týkat poskytování informací vůbec. Nová úprava je velmi stručná – občanský zákoník se jí věnuje pouze v § 2920. Přesto, nebo právě proto s sebou přináší zajímavé otázky.
V obecné rovině se odpovědnost za informaci nebo radu bude dotýkat každého, kdo informaci nebo radu poskytuje. Za škodlivou informaci či radu bude odpovídat každý, kdo je poskytl vědomě. To znamená, že ke vzniku odpovědnosti bude nutno prokázat i to, že rádce či poskytovatel informace si byl vědom škodlivosti rady či informace a z toho hrozící škody. Pro tuto formu obecné odpovědnosti za vědomě škodlivou informaci či radu nebude patrně nutné, aby jejich poskytovatel vystupoval jako odborník.
Na odborníky je zákon přísnější
V praxi se budeme častěji setkávat se zvláštní odpovědností za informace nebo rady poskytované odborníkem. Za informaci nebo škodu bude odpovídat – slovy zákona - ten, „kdo se hlásí jako příslušník určitého stavu nebo povolání k odbornému výkonu nebo jinak vystupuje jako odborník“.
Pojmy „příslušník stavu“ nebo „odborník“ sice obecně srozumitelné jsou, ale je pravděpodobné, že reálný život přinese nejasné případy, jejichž závazný výklad se vyvine teprve v konkrétních soudních rozhodnutích.
Určitě budou za odborníky považováni příslušníci tradičních svobodných povolání, jako jsou znalci, účetní a daňoví poradci, lékaři či advokáti. Řada těchto profesí má však již dnes stanovenu odpovědnost v příslušném zákoně, který upravuje jejich podnikání.
Nová obecná odpovědnost za rady a informace se však jistě dotkne i dalších poradenských profesí, včetně různých služeb zprostředkovacích a makléřských. Zajímavou právní otázkou například bude, zda soudní praxe vztáhne odpovědnost za rady a informace jen na odborníky, u nichž je poskytování rad a informací podstatou jejich činnosti, nebo zda (a do jaké míry) budou této odpovědnosti podléhat třeba i výrobci zboží, kteří společně se svými výrobky dodávají návody k použití, specifikace nebo jiné informační materiály.
Zvláštní odpovědnost bude podmíněna úplatným poskytnutím škodlivé informace či rady. U této odpovědnosti se nebude zkoumat poskytovatelovo případné zavinění, protože půjde o takzvanou objektivní odpovědnost.
Naopak informace a rady, poskytnuté zdarma, budou spadat do obecné odpovědnosti popsané v úvodu článku. Na rozdíl od zvláštní odpovědnosti odborníků za úplatné rady bude také nutné, aby si byl ten, kdo bezplatné informace nebo rady poskytne, vědom jejich škodlivosti.
Za pozornost stojí i fakt, že odpovědnost se nepojí jen s informací či radou nesprávnou, ale též s informací či radou sice správnou, ale neúplnou. Dá se proto čekat, že až se poradenské a jiné společnosti pečlivě zamyslí nad tím, jaký dopad na jejich činnost bude nový občanský zákoník mít, doplní do svých obchodních podmínek a na informační letáky drobný text, v němž své klienty patřičně předem „varují“.