Česká republika bývá kritizována, že nepříliš úspěšně bojuje proti nelegálnímu zaměstnávání pracovníků ze zahraničí. V médiích se paradoxně titulky o úspěšných zásazích státních orgánů při odhalování ilegálních pracovních aktivit celkem často objevují. Odborná veřejnost se nicméně shoduje, že dosavadní potírání nezákonné práce cizinců bylo v poměru k ekonomickým přínosům pro firmy, které ji využívaly, nedostatečné.

Výhody, pro něž se nemálo tuzemských zaměstnavatelů stále uchyluje k zaměstnávání státních příslušníků z takzvaných „třetích zemí“ (státy mimo EU) bez patřičného povolení, jsou obecně známé. Jedná se zejména o nižší mzdové náklady, úspory na povinných odvodech a v neposlední řadě i ochotu cizinců vykonávat v podstatě jakoukoliv práci. Významnou okolností je i to, že zahraniční zaměstnanci se často z neznalosti místního prostředí či z obavy o své vyhoštění stávají rukojmími zaměstnavatelů a jsou jim upírána i minimální zaměstnanecká práva.

Tomuto stavu zákonodárci čelí pomocí novelizace některých zákonů, která představuje transpozici práva EU do českého právního řádu. Ta měla být původně podle stanovené lhůty provedená už loni v červenci. Za zmínku stojí především změna zákona o zaměstnanosti, který od začátku letošního roku výrazně zpřísňuje postih za nelegální práci cizinců v Česku.

Postih minimálně čtvrt milionu korun

Právnická osoba, která protizákonně umožní cizinci výkon nelegální práce, může být nově potrestána pokutou namísto dosavadních 5 milionů Kč až do výše 10 milionů korun. Uložená pokuta musí činit nejméně 250 tisíc Kč. Pokuty za přestupky fyzických osob ve výši až 5 milionů Kč byly zachovány.

Zvýšení finanční sankce nezůstalo osamoceno. Zaměstnavatel, kterému bude prokázáno zaměstnávání cizince bez platného povolení k pobytu, bude muset takovému pracovníkovi doplatit dlužnou odměnu ve výši nejméně minimální mzdy za dobu 3 měsíců (nebude-li prokázána jiná délka výkonu práce) a náklady na doručení plateb do zahraničí. Státu pak bude povinen uhradit neodvedené zdravotní a sociální pojištění včetně penále. Navíc může být po zaměstnavateli požadována náhrada nákladů, které souvisí s vyhoštěním pracovníka.

Ministerstvu práce a sociálních věci byla dále svěřena pravomoc vést evidenci subjektů, kterým byla pravomocně uložena pokuta za umožnění výkonu nelegální práce. Po dobu zápisu v evidenci (3 roky od právní moci rozhodnutí) bude navíc taková osoba vyloučena z účasti ve veřejných zakázkách či z čerpání veřejných podpor, dotací a příspěvků. V případě již poskytnutých plnění se odhalená firma vystavuje nebezpečí jejich vrácení.

Postih nelegální práce cizinců se nově promítá i do oblasti práva trestního. Opakované, soustavné či jinak závažné neoprávněné zaměstnávání cizinců naplňuje skutkovou podstatu trestného činu, za který může být nově stíhána i právnická osoba. Právnickým osobám za prokázanou trestnou činnost hrozí zejména vysoká pokuta, propadnutí majetku, zákaz plnění veřejných zakázek, účasti ve veřejné soutěži nebo zákaz přijímání dotací. Soud může závažnější prohřešky trestat zákazem činnosti nebo dokonce zrušením pachatele. Přínos pro „čistotu“ v této oblasti nepřímo spočívá i v oprávnění soudu uložit povinnost zveřejnit odsuzující rozsudek ve sdělovacích prostředcích, jakož i veřejná dostupnost údajů o právnických osobách z evidence Rejstříku trestů.

Tresty nejen pro firmy

Protože i v oblasti nezákonné práce je trh tvořen poptávkou a nabídkou, bylo by krátkozraké směřovat opatření výlučně vůči zaměstnavatelům. Zákonodárce proto současně přistoupil i ke zpřísnění postihů pracovníků vykonávajících práci bez povolení. Fyzická osoba nově za výkon nelegální práce čelí pokutě až do výše 100 tisíc Kč. Pracovníkovi dále hrozí povinnost uhradit státu náklady svého správního vyhoštění, pokud je neuhradí zaměstnavatel.

Naopak jako značně kontroverzní se jeví další novinka: ručení za úhradu jednak uložené pokuty, ale i za dlužné plnění náležející nezákonně zaměstnávanému pracovníkovi osobou, které zaměstnavatel potrestaný za ilegální práci poskytl v rámci obchodního vztahu plnění jako subdodavatel či prostředník. Ke vzniku ručení přitom postačí, že taková osoba o nezákonnosti věděla nebo přinejmenším při vynaložení náležité péče měla a mohla vědět. Lze se domnívat, že zmíněné novum může značně ovlivnit nastavení některých subdodavatelských obchodních vztahů, zejména pak v rizikových oblastech, jakými jsou stavebnictví či lesnictví.

A kde jsou kontroly?

Pochybám, že tvrdší sankce a rozšířené kompetence úřadů samy o sobě nepovedou k vymýcení nelegálního zaměstnávání, se pokouší stát čelit ohlášením častějších kontrol a inspekcí. Ty by měly práci načerno efektivněji odhalovat. Připravují se také opatření, která mají zamezit obcházení zákona prostřednictvím takzvaného švarcsystému, kdy občan ze země mimo EU fakticky vykonává práci pro jiného v rámci obchodního vztahu na základě účelového živnostenského oprávnění.

Jen čas ukáže, zda boj proti práci na černo přinese díky novelám své ovoce, nebo zda zůstane pouze u proklamací a plánů. A to hlavně kvůli rozpočtovým škrtům, které se jistě dotknou i kontrolních orgánů, jež mají nelegální zaměstnávání cizinců potírat.