Přenesení daňové povinnosti na stavební práce se jevilo jako logický krok, který měl přispět ke snížení podvodů s DPH v této oblasti. Počet podvodů možná skutečně klesne, co však od počátku roku dozajista přibylo, je počet šedivých vlasů na hlavách všech účetních či daňových specialistů.

Někdo může namítat, že to nebude tak hrozné, protože trochu světla do této problematiky přece vnesla oficiální Informace Generálního finančního ředitelství (GFŘ) a Ministerstva financí ČR (MF) k tomuto režimu. V takovém případě však tento „návod“ neporovnal se zněním zákona.

Shrňme nejprve známé skutečnosti, které by snad v praxi neměly činit výraznější problémy. Režim přenesení daňové povinnosti znamená, že daň z poskytnutého plnění přiznává a odvádí jeho příjemce. Daň je příjemce plnění povinen přiznat ke dni uskutečnění zdanitelného plnění. Pokud tedy poskytne dodavateli zálohu, dodavatel nevystavuje daňový doklad a příjemce plnění nepřiznává z této zálohy daň. Příjemce i poskytovatel dotčeného plnění jsou povinni vést pro daňové účely evidenci ohledně plnění v rámci přenesené daňové povinnosti, a to ve formátu a struktuře zveřejněné správcem daně.

A nyní k problémům, které se dají stručně shrnout pod slova komu - co - jak.

Otázka první: komu?

Informace GFŘ a MF uvádí, že režim přenesení daňové povinnosti se uplatní pouze mezi plátci DPH, přičemž plátcem DPH se vždy rozumí tuzemský plátce DPH. Podmínkou je, že dodavatel poskytne vymezené plnění alespoň částečně pro jeho ekonomickou činnost a místo plnění se nachází v tuzemsku. Znamená to, že příjemce plnění by měl vystupovat v postavení osoby povinné k dani.

Informace se zdá být jasná a logická. Co k tomu však říká zákon o DPH? Citujme § 92a zákona: „V režimu přenesení daňové povinnosti je plátce, pro kterého bylo zdanitelné plnění s místem plnění v tuzemsku uskutečněno, povinen přiznat a zaplatit daň ke dni uskutečnění zdanitelného plnění.“ Ačkoli tomu snad logika velí, nikde v tomto ustanovení a ani v žádném jiném není zmínka o tom, že se tento režim nevztahuje například na plnění, nepřijatá v souvislosti s ekonomickou činností příjemce. Informace je tedy k plátcům benevolentnější než zákon.

Otázka druhá: co?

Opět si shrňme, co říká materiál GFŘ a MF o předmětu plnění, na který se režim přenesení daňové povinnosti vztahuje. Režimu podléhá poskytnutí stavebních a montážních prací, které podle sdělení Českého statistického úřadu odpovídají číselnému kódu klasifikace produkce CZ-CPA 41 až 43. To platí bez ohledu na to, zda jde z hlediska vymezení daného zákonem o DPH o služby, nebo dodání zboží s montáží. Plátci si možná řeknou, že stačí provést správné zatřídění poskytovaných plnění a je jasno.

Nepřipadá vám však po přečtení § 92e zákona o DPH, že GFŘ s ministerstvem financí vymezují okruh předmětných plnění příliš široce? Musí plátci uplatňovat režim přenesení daňové povinnosti například na dodání a montáž klimatizační jednotky do rodinného domu, když zákon uvádí, že: „Při poskytnutí stavebních prací, které podle sdělení Českého statistického úřadu o zavedení Klasifikace produkce (CZ-CPA)…..odpovídají číselnému kódu klasifikace produkce CZ-CPA 41 až 43…., plátci použije plátce režim přenesení daňové povinnosti.“

A co situace, kdy potomek plátce rozbije doma okno, které přijde sklenář zasklít, nebo když fyzické osobě, která je plátcem, na chalupě odborná firma nastříká krov proti škůdcům? Zákon hovoří poměrně jasně. Režimu přenesení daňové povinnosti podléhají stavební práce s kódem klasifikace produkce CZ-CPA 41 až 43. Ani zmínka o tom, že tomuto režimu podléhají veškerá plnění, která by odpovídala výše uvedenému číselnému kódu klasifikace produkce. Nebo že by sklenářské a natěračské práce nebo dokonce dodání a montáž klimatizace byly stavebními pracemi?

Otázka třetí: jak?

Plátce, který uskutečnil plnění, na které se vztahuje režim přenesení daňové povinnosti, stejně jako plátce, který jej přijal, musejí vést speciální daňovou evidenci. Tu jsou povinni předložit správci daně ve lhůtě pro podání daňového přiznání. Tato evidence musí podle zákona o DPH obsahovat: „…daňové identifikační číslo plátce, pro kterého se zdanitelné plnění uskutečnil / který uskutečnil zdanitelné plnění, datum uskutečnění zdanitelného plnění, základ daně, rozsah a předmět plnění.“ Světe div se, správce daně bude podle Informace na plátce benevolentní, neboť u stavebních a montážních prací nevyžaduje uvedení rozsahu plnění.

Otázkou tedy je, čemu dají plátci přednost. Informaci, nebo zákonu?