Zákon má za cíl sjednotit roztříštěnou úpravu závodní preventivní péče. Nově proto definuje tzv. pracovnělékařské služby a zdůrazňuje, že je povinností každého zaměstnavatele tyto služby zajistit. Uvedená povinnost je sice v českém právu zakotvena přes dvě desetiletí, zákon nicméně (a možná právě proto) reaguje na vývoj v této oblasti a přináší řadu změn a upřesnění. Zaměstnavatelé budou mít jeden rok na to, aby se nové koncepci přizpůsobili.  

Patrně nejvýznamnější plus pro zaměstnavatele spočívá v tom, že je nový zákon zbavuje povinnosti mít vždy „svého“ závodního lékaře. Tam, kde se na pracovištích vyskytují jen práce zařazené do první kategorie dle kategorizace prací a nejsou-li pro tyto práce stanoveny zvláštní podmínky (typicky administrativní práce), zákon připouští, aby pracovnělékařské prohlídky, zejména vstupní a periodické, a posuzování zdravotní způsobilosti k práci zajišťoval zaměstnavatel přímo u praktického (obvodního) lékaře zaměstnance nebo uchazeče o zaměstnání.

Vstupní prohlídka podmínkou

Předpis dále zpřesňuje, že je právem zaměstnavatele při pochybnostech o zdravotní způsobilosti pracovníka jej vyslat na mimořádnou zdravotní prohlídku. Naopak je povinností zaměstnance se takové prohlídce podrobit. Pokud pracovník své povinnosti nedostojí a nedostaví se na lékařskou prohlídku, je považován nadále za zdravotně nezpůsobilého k vykonávaným činnostem. Zaměstnavatel je pak s takovým zaměstnancem oprávněn mimo jiné rozvázat pracovní poměr.

Norma v tomto smyslu přináší další novinku. Nově platí, že nelze platně sjednat pracovněprávní vztah s uchazečem o zaměstnání, který se nepodrobil vstupní lékařské prohlídce. Mezi odbornou veřejností zatím převládá názor, že pracovní smlouva by v takovém případě byla neplatná absolutně, bez ohledu na to, zda se některá ze stran smlouvy její neplatnosti dovolá. Za zmínku stojí, že nezajištění vstupní prohlídky dosud vzniku pracovního poměru zásadně nebránilo a zaměstnavatel čelil nejvýše finančnímu postihu ze strany orgánů inspekce práce. 

Podstatným nedostatkem nové úpravy naopak je, že zákon nerozlišuje při plnění výše uvedených povinností mezi pracovněprávním vztahem vzniklým na základě pracovní smlouvy a vztahy vzniklými na základě dohod o provedení práce či pracovní činnosti. V prvních komentářích k zákonu se poukazuje na nedomyšlenost této úpravy. Z dikce zákona totiž vyplývá, že povinnost podrobit se (opakovaně) vstupní lékařské prohlídce se uplatní i při krátkodobých činnostech typu ojedinělých přednášek, porad či konzultací. Dlužno dodat, že nápravu této absurdity má již v těchto dnech ve svých rukou Parlament.

Náklady nese zaměstnavatel

Aby toho nebylo málo, zákon až na výjimky ruší úhradu prohlídek, které dosud byly hrazeny z veřejného zdravotního pojištění. Náklady pracovnělékařských služeb tedy zásadně ponese zaměstnavatel ze svého. Prohlídku k posuzování zdravotní způsobilosti uchazeče o práci však primárně hradí posuzovaná osoba, není-li jinak zákonem upraveno či s potenciálním zaměstnavatelem smluveno.  

Čekání na vyhlášku

Poněkud příznačné je, že ačkoliv účinnost zákona je takříkajíc na spadnutí, stále postrádáme podrobné rozpracování vymezených povinností včetně podmínek zdravotních prohlídek, jejich druhů, četnosti, rozsahu a podobně. To vše má být předmětem prováděcí vyhlášky, s jejímž vydáním je však ministerstvo zdravotnictví dle dostupných informací ve značném prodlení.

Tato vyhláška je přitom klíčová, protože bez jejího vydání nebudou lékaři ani zaměstnavatelé moci uzavírat nové smlouvy o poskytování pracovnělékařských služeb. Přesněji řečeno, uzavírání smluv o pracovnělékařských službách by bez vyhlášky trochu připomínalo kupování zajíce v pytli. Jako v řadě jiných případů tak nezbývá než nepanikařit a vyčkat na vydání vyhlášky, stejně jako stanoviska ministerstva zdravotnictví.