Takzvaný Leniency program (program shovívavosti) spočívá v tom, že účastníkovi, který se k zakázané dohodě přizná a který svou spoluprací se státními úředníky umožní “rozbití” kartelu, bude prominuta nebo snížena pokuta, která by mu jinak hrozila. Program se může uplatnit na zakázané horizontální dohody (mezi soutěžiteli na stejné úrovni trhu zboží), o kterých soutěžní úřad nebyl informován.

V EU byl Leniency program zaveden Komisí již v roce 1996 a v současné době jej v různé podobě upravují všechny členské státy kromě Malty. Česko bylo paradoxně teprve sedmou zemí na světě, která program zavedla, až dosud ho ale nepromítla do zákona. To ovšem neznamená, že se v praxi nevyužívá. Na základě oznámení předsedy Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže (ÚOHS) je program aplikován už od roku 2001. Nicméně to, že není zakotven přímo v zákoně, se odráží i v jeho malé úspěšnosti, protože účastníci kartelů mají z jeho využití obavy a mnohdy o něm vůbec nevědí.

Černé na bílém v zákoně

Změnit by to měla novela zákona o ochraně hospodářské soutěže, kterou minulý měsíc v prvním čtení projednali poslanci. Novela v zásadě vychází z dosud užívaného oznámení předsedy ÚOHS ve znění z roku 2007, které reagovalo na evropské trendy. Aplikuje se pouze na horizontální dohody považované za nejzávažnější, jenž mají přímé dopady i na výši cen. Prvnímu účastníkovi, který se k zakázané dohodě přizná a napomůže jejímu odhalení, bude pokuta úplně odpuštěna. Dalším účastníkům může být snížena až na polovinu, když se také přiznají a přinesou nové důležité informace. Rozhodně ale není možné Leniency program uplatnit u účastníka, který do zakázané dohody ostatní nutil.

Další novinkou je tzv. narovnání, tedy možnost snížit pokutu tomu, kdo se k porušení přizná. Narovnání má širší aplikaci než „základní“ Leniency program, jelikož se týká všech základních typů porušení zákona (například i zneužití dominantního postavení) a lze jej aplikovat i tehdy, když na porušení přišel ÚOHS sám. Smyslem je zajistit rychlé a ekonomické řízení, ve kterém nebudou vznikat prodlevy a nebudou navrhovány účelové důkazy.

Obava z vězení

Přiznání k účasti na zakázané dohodě má ale i další dopady, zejména v trestněprávní rovině. Ten, kdo uzavře dohodu narušující soutěž, se totiž může dopouštět trestného činu porušení předpisů o pravidlech hospodářské soutěže, za nějž může být potrestán mimo jiné i odnětím svobody. I když dodnes nebyl žádný účastník kartelu, který využil Leniency program, odsouzen, pouhá hrozba mohla odrazovat soutěžitele od jeho hojnějšího využívání. Proto doplňuje novela také trestní řád, a to o nové zvláštní ustanovení o účinné lítosti, na základě kterého bude při splnění stanovených podmínek možný zánik trestní odpovědnosti.

Příliš sladká odměna?

Kromě právních a ekonomických aspektů je nutné zvážit i otázku morální, zejména zda je snížení, případně odpuštění sankce adekvátní k „prozrazení“ spolupachatele. Jinak řečeno, zda tato výhoda není až příliš velikou odměnou za spolupráci s orgány dozoru. Odpůrci Leniency programu argumentují hlavně tím, že pachatel díky němu vlastně zůstává nedotčen, i když bylo prokázáno, že se protizákonného jednání dopustil. To je hlavně pro širokou veřejnost těžko akceptovatelné.

Podívejme se na to ale ze širší perspektivy. Odhalení nezákonného kartelu má obvykle mnohem větší pozitivní dopad než potrestání individuálního viníka. Řádně fungující hospodářská soutěž se projeví nejen mezi soutěžiteli, ale přispěje i k ochraně spotřebitelů. Ten, kdo chce na Leniency program dosáhnout, navíc musí splnit přísné podmínky. Vedle toho i samotný ÚOHS přistupuje k případům individuálně a pečlivě zvažuje, zda jsou v tom či onom případě podmínky pro „shovívavost“ naplněny. Pokud novela projde Parlamentem, bude nově na zařazení do Leniency programu při splnění zákonných podmínek právní nárok.

Zakotvení Leniency programu v zákoně, včetně trestněprávních důsledků, je bezpochyby krok správným směrem. Nezbývá než doufat, že díky tomu bude  soutěžní prostředí v Česku zas o něco čistější.